Active Beauty
Histaminová intolerance: Co za ní stojí a co uleví od potíží?
Doba čtení: min.
Poradna

Histaminová intolerance: Co za ní stojí a co uleví od potíží?

Shrnutí Takzvaná histaminová intolerance je ve skutečnosti stav, kdy je v těle nadbytek histaminu. Histamin si organismus sám vytváří a zároveň ho přijímáme i ze stravy. Pokud je ho příliš, může způsobovat potíže, jako jsou bolesti hlavy, kožní vyrážky nebo dušnost. Příčin zvýšené hladiny histaminu je více. Roli může hrát věk i hormonální změny, přičemž častěji se obtíže objevují například u žen v období menopauzy. Pomoci může zaměřit se na co nejčerstvější potraviny a dostatečný pitný režim. Úlevu mohou přinést také léky, ty však neřeší samotnou příčinu. Důležitý je i dostatek spánku a zvládání stresu.

Toto shrnutí bylo vygenerováno pomocí umělé inteligence a zkontrolováno člověkem.

Mnoho lidí si s pojmem „histaminová intolerance“ spojuje nepříjemné příznaky a výrazná omezení v jídelníčku. Často se ale ukazuje, že kolem tohoto tématu koluje řada mýtů a zjednodušení. Dnes se na histaminové potíže nahlíží komplexněji a klade se důraz na jejich lepší pochopení. Existují také praktické přístupy, jak upravit stravu i životní styl tak, aby bylo možné příznaky zmírnit a dlouhodobě zvládat.

Co je histamin?

Histamin je látka, která se přirozeně vyskytuje v lidském těle, stejně jako v bakteriích, zvířatech a rostlinách. Patří mezi takzvané biogenní aminy, tedy látky vznikající při rozkladu aminokyselin. Do organismu se dostává ze stravy, zároveň si ho tělo samo vytváří.
Histamin působí jako posel a je uložen v různých buňkách, například v žírných buňkách imunitního systému. Tyto buňky jsou specializované obranné buňky, které se nacházejí především v kůži, sliznicích, dýchacích cestách a střevech. Hrají důležitou roli v obranných procesech a při hojení ran. Histamin zajišťuje, že obranné buňky v krvi se rychle dostanou na místo, kde jsou potřeba. KKromě toho má histamin význam i pro trávení a nervový systém.

Co je histaminová intolerance?

Pojmy „histaminová intolerance“ nebo „histaminová nesnášenlivost“ nejsou úplně přesné. Histamin je totiž důležitá látka, kterou si tělo samo vytváří a kterou potřebuje pro řadu funkcí, takže vůči němu nevzniká klasická intolerance. Podstatou je spíše jeho nadbytek v organismu a narušená rovnováha mezi příjmem, tvorbou a odbouráváním. Pokud se histaminu uvolní příliš mnoho nebo ho tělo nedokáže dostatečně odbourat, mohou se objevit potíže, jako jsou bolesti hlavy, zažívací obtíže, kožní reakce nebo dušnost. V tomto kontextu se někdy používá označení syndrom nadbytku histaminu nebo histaminóza. Každý člověk má navíc vlastní individuální hranici tolerance, která určuje, jak citlivě na histamin reaguje. Celkový počet postižených tímto syndromem se odhaduje na jedno až tři procenta populace.

Na rozdíl od některých jiných potravinových nesnášenlivostí nemusí tyto potíže přetrvávat. Mohou se objevit jen dočasně, například po střevní infekci nebo po užívání antibiotik. Při vhodném přístupu ke stravě a životnímu stylu je často možné příznaky výrazně zmírnit a dlouhodobě dobře zvládat.

Jaké příznaky se objevují při nadbytku histaminu v těle?

Příznaky nadbytku histaminu (často označovaného jako „histaminová intolerance“) jsou velmi různorodé a individuální. Mohou zasahovat celé tělo a nelze je jednoduše přiřadit k jednomu orgánu. U některých lidí se objevují už během několika minut, u jiných až s odstupem několika hodin, což diagnózu ztěžuje.

K nejčastějším potížím patří:
  • únava
  • bolesti hlavy
  • zrychlený tep, poruchy srdečního rytmu
  • kožní reakce, otoky, kopřivka
  • kolísání krevního tlaku
  • rýma bez nachlazení
  • nevolnost, bolesti břicha, nadýmání, průjem
  • menstruační potíže

Jak dochází k nadbytku histaminu?

Nadbytek histaminu může vzniknout z několika důvodů: tělo ho přijímá příliš mnoho z potravy, samo ho produkuje ve větším množství nebo ho nedokáže dostatečně odbourávat.

Příliš mnoho histaminu z potravy

Obecně platí, že čím déle je potravina skladovaná, zraje nebo prochází fermentací, tím více obsahuje biogenních aminů, včetně histaminu. Důležité proto není jen omezit potraviny bohaté na histamin, ale vnímat i ty, které obsahují i jiné biogenní aminy. Ty totiž mohou zpomalovat jeho odbourávání a přispívat k jeho hromadění v těle.

Specifickou roli mohou hrát také probiotika, která se přirozeně vyskytují v některých potravinách. Na jednu stranu podporují střevní mikrobiom, na druhou stranu mohou být u citlivějších osob hůře tolerována. Proto je vhodné k nim přistupovat individuálně a sledovat vlastní reakce.

Na hladinu histaminu mohou mít vliv i některé léky, například kyselina acetylsalicylová (obsažená v aspirinu), které podporují jeho uvolňování v těle.

Nadměrná produkce histaminu

Častou roli hrají hormonální faktory, které mohou narušovat rovnováhu histaminu. Přibližně 80 % lidí s nadbytkem histaminu tvoří ženy. Estrogen podporuje uvolňování histaminu a zároveň brzdí jeho odbourávání, takže potíže mohou být výraznější zejména kolem ovulace a před začátkem menstruace. Naopak progesteron působí proti histaminu, jeho hladina ale s věkem klesá, a proto se obtíže mohou častěji objevovat po menopauze. Odbourávání histaminu může zpomalovat také snížená funkce štítné žlázy, například při Hashimotově onemocnění.

Roli mohou hrát i další faktory, jako je narušené složení střevního mikrobiomu, stres, nedostatek spánku, fyzická zátěž nebo poruchy metabolismu. Tyto vlivy mohou vést k tomu, že žírné buňky imunitního systému produkují více histaminu.

Narušené odbourávání histaminu

Nedostatečné odbourávání histaminu může mít různé příčiny. Patří mezi ně genetické faktory, onemocnění jater, poškození střevní sliznice, celiakie, Crohnova nemoc, syndrom dráždivého tračníku nebo akutní infekce trávicího traktu. Roli může hrát také bakteriální přerůstání ve střevě.

Negativní vliv má i konzumace alkoholu a drog, užívání některých léků nebo nedostatek důležitých živin, jako je vitamín B6, vitamín B12, kyselina listová, vitamín C či zinek. U některých lidí souvisí problém jednoduše i s vyšším věkem, kdy tělo reaguje na histamin citlivěji.

Která hodnota v krvi ukazuje na histamin?

Cesta k diagnóze bývá často zdlouhavá, protože neexistuje žádné laboratorní vyšetření, které by syndrom nadbytku histaminu jednoznačně potvrdilo. Jednotlivé laboratorní hodnoty samy o sobě nejsou dostatečně průkazné – mohou se výrazně lišit a nemusí přesně odrážet skutečný stav v organismu. Diagnostika proto vychází z více zdrojů. Kromě krevních testů hraje důležitou roli podrobná anamnéza, vyloučení jiných onemocnění, vyšetření moči a stolice, vedení jídelního deníku nebo provokační testy.

Mikrobiomové testy stolice nejsou v tomto případě příliš přínosné, protože velká část střevních bakterií zatím není dostatečně prozkoumaná. V některých případech mohou větší vypovídací hodnotu mít jiné laboratorní ukazatele, například kalprotektin (který může upozornit na zánět v trávicím traktu), přítomnost patogenních mikroorganismů, žlučové kyseliny nebo mastné kyseliny ve stolici. Také enzym elastáza může napovědět, zda je narušené trávení tuků. Tyto hodnoty mohou společně pomoci odhalit souvislosti, které ovlivňují metabolismus a rovnováhu histaminu v těle.

Které potraviny obsahují hodně histaminu?

Změna stravy je základem při tzv. „histaminové intoleranci“. Aby nedošlo k nedostatku živin, je vhodné postup konzultovat s odborníkem a nechat se vést.

Problematické mohou být například rajčata, špenát, lilky, avokádo, banány, citrusy, jahody, ořechy, čokoláda, zralé sýry, ryby a mořské plody, fermentované potraviny (např. kysané zelí nebo kimchi), zralé a zpracované maso (např. salám či šunka) i ocet. Omezit je vhodné také hotové výrobky s mnoha přísadami a průmyslově zpracované potraviny, stejně jako alkohol, nikotin a kávu. Alternativou může být káva bez kofeinu. Pozornost si zaslouží i produkty obsahující kvasnice.

Snášenlivost jednotlivých potravin je však velmi individuální. Důležité je proto odhalit vlastní spouštěče a postupně se přiblížit co nejpestřejšímu a vyváženému jídelníčku. Často pomůže už jen menší množství problematických potravin, protože i jinak dobře tolerované potraviny mohou ve větších porcích vyvolat potíže.

Jídlo by mělo být co nejčerstvější. Rychle se kazící potraviny je nutné uchovávat v chladu. Zbytky jídel je vhodnější zamrazit než uchovávat v lednici. Mražené potraviny by se měly rychle rozmrazit a hned zpracovat, protože i krátké ponechání mimo chlazení podporuje růst bakterií, které vytvářejí histamin.

Pomoci může i strava bohatá na vitamíny. Zejména vitamín B6 a vitamín C podporují odbourávání histaminu. Pro střevní mikrobiom je důležitý dostatek vlákniny a protože je histamin rozpustný ve vodě, doporučuje se dbát i na dostatečný pitný režim.

Jak lze ještě snížit histamin?

Samotná úprava jídelníčku často nestačí k tomu, aby potíže zcela odezněly. Důležité je zaměřit se i na další oblasti, především na kvalitní spánek a zvládání stresu. Roli hraje také aktivní životní styl. Pravidelný pohyb pomáhá snižovat stres, podporuje metabolismus a přispívá k odbourávání histaminu. Vhodnější je ale spíše mírná forma pohybu – příliš intenzivní trénink může pro tělo představovat zátěž a naopak uvolňování histaminu podpořit.

Pokud se zohlední všechny tyto faktory, dává to tělu prostor postupně se vyrovnat s nadbytkem histaminu. Dlouhodobě jde především o to odhalit a omezit spouštěče a zároveň posilovat individuální toleranci.

Existují léky na histaminovou intoleranci?

Při potížích spojených s nadbytkem histaminu mohou po konzultaci s lékařem pomoci i některé léky. Patří mezi ně antihistaminika (například H1- a H2-blokátory), enzymové přípravky obsahující DAO, stabilizátory žírných buněk nebo elektrolytové roztoky. V praxi se někdy doporučuje mít po ruce enzymové přípravky nebo vhodné antihistaminikum například pro situace, kdy není možné složení jídla snadno ovlivnit, třeba při návštěvě restaurace. Je ale důležité mít na paměti, že tyto prostředky neřeší samotnou příčinu potíží. Slouží spíše jako podpora při zvládání příznaků a nemohou nahradit dlouhodobou úpravu stravy a životního stylu.

Tip na recept: Těstoviny s fenyklem, paprikou a sýrem

Pro 2 osoby | Příprava: 25 minut

Suroviny:
  • 180 g celozrnných širokých těstovin
  • sůl
  • 1 malá červená cibule
  • 1 fenykl (cca 300 g; se natí)
  • 1 malá červená paprika
  • 100 g cukrového hrášku
  • 1 stroužek česneku
  • 60 g mladé goudy (45 % tuku v sušině)
  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 lžička fenyklových semen
  • pepř
  • 2 stonky bazalky
Výživové hodnoty na porci:
cca 620 kcal, 24 g bílkovin, 24 g tuku, 68 g sacharidů, 17 g vlákniny

Příprava:

Těstoviny uvařte v dostatečném množství osolené vroucí vody podle návodu na obalu al dente.

Cibuli oloupejte, rozpulte a nakrájejte na tenké plátky. Fenykl očistěte, omyjte a rozčtvrťte, odstraňte tvrdý košťál a jemnou zeleň si dejte stranou. Fenykl nakrájejte na tenké proužky. Papriku rozčtvrťte, očistěte, omyjte a nakrájejte na větší kostky. Cukrový hrášek očistěte, omyjte a šikmo rozpulte. Česnek oloupejte a nakrájejte nadrobno. Goudu nastrouhejte.

Cibuli, fenykl a papriku opékejte na velké nepřilnavé pánvi na oleji při střední teplotě asi 3 minuty. Přidejte cukrový hrášek a česnek a krátce opečte. Fenyklová semínka rozdrťte v hmoždíři, přidejte k zelenině a vše osolte a opepřete.

Těstoviny sceďte a nechte okapat, přičemž si uchovejte asi 125 ml vody z vaření. Těstoviny spolu s vodou přidejte k zelenině na pánvi a při nízké teplotě 2 až 3 minuty prohřívejte. Bazalku omyjte, osušte a otrhejte lístky. Fenyklovou nať nahrubo nasekejte. Těstoviny rozdělte na talíře, posypte sýrem a ozdobte bazalkou a fenyklovou natí.

Tip k vyzkoušení:
V zeleninovém základu můžete papriku nahradit 150 g rozpůlených cherry rajčat, předem ale ověřte individuální snášenlivost. Místo goudy lze použít čerstvě nastrouhaný parmazán nebo Grana Padano – i zde je vhodné zohlednit vlastní toleranci.
Zkuste to s jinými hledanými výrazy. sdílet na Pinterest