Baletkou v každém věku

Učitelky baletu, které popohání své svěřence k těm nejlepším výkonům hůlkou. Chronická hubenost spojená s masivními poruchami růstu. Rádoby dobré rady pro 15leté děti, že ta ošklivá kolena by si měly nechat operovat. Seznam hororových příběhů, které o baletu slyšíme ze všech stran, je občas pořádně dlouhý. Přesto zůstává pohádkový sen o vznášení se v bílých saténových botkách po pódiu pevně zakotven v hlavách mnoha dívek – často i na celý život.

Ve svých představách stojí v tichosti za oponou v divadle, kde jediné sedadlo nezůstalo prázdné. S prvními tóny se začne opona zvedat, aby baletka lehce vplula před zraky diváků. Ladné pohyby doplněné dramatickou hudbou, dechberoucí kostým a líčení jako z přehlídkového mola. Alespoň jednou jedinkrát zažít ten pocit, kdy na pódium dolehne salva z potlesku, který si baletka vysloužila svým výkonem. Dnešní doba naštěstí skýtá ženám možnost přeměnit svůj dětský sen v realitu i v pozdějších letech. A to zcela bez drilu, psychického tlaku nebo diet.

Plié a battement

V baletních třídách pro dospělé dnes můžeme potkat sebevědomé 18leté i 30leté ženy, které s vážným zapálením, ale zcela bez stresu a jakéhokoliv pocitu bolesti pilují své baletní prvky, od pliés přes ronds de jambe až po battements. V místnosti panuje klid, ale rozhodně ne napětí. Cvičení totiž vyžaduje velkou dávku pozornosti. Koneckonců, po prvotním předvedení už musí jednotlivé prvky trénovat a stále opakovat každá baletka sama.

Soustředění na vlastní pohyby tak stojí v popředí. Tanečnice musí dávat pozor na nespočet detailů, od správného postavení nohou přes pozici loktu až k nahnutí hlavy. I profesionální baletky pracují celý život stále dokola na základech, aby je dovedly k naprosté dokonalosti. Balet nikdy není jednoduchý. Ale je možný.

Snaha o absolutní perfektnost spojená s naprostou nemožností jí někdy dosáhnout není jediným důvodem, díky kterému zůstává balet tak napínaným sportem. Baletní třídy bývají v závislosti na učiteli různě namíchané. Zatímco začátečníci provádějí strečink a posilují na podlaze, pokročilejší účastníci tréninku často berou rozcvičení do vlastních rukou. Všude po chodbách studia se toulají tanečnice, které zahřívají své svalstvo na potřebnou teplotu.

Vše začíná u tyče

Jakmile jsou svaly dostatečně zahřáté, je čas přesunout se k baletní tyči. U ní se trénuje nejen technika, ale také rovnováha. Zatímco základní elementy se opakují, jejich variace zůstává v rukou vyučujícího. Někdy baletky trénují kombinace, které nakonec použijí v malé choreografii „au milieu“, tedy uprostřed tanečního sálu. Také skoky a otočky je potřeba nejprve natrénovat.

Nejpozději zde se rychle ukáže, proč jde balet pevně ruku v ruce s disciplínou a precizností. Jednotlivé pohyby se často provádějí velmi rychle, nohy létají vysoko do vzduchu a o prostor se člověk dělí s dalšími tanečníky. Neustálé opakování by mělo přispět k vyvarování se zranění. Důležitou a neoddělitelnou součást ladného tance tvoří posilování těch svalů, které jsou důležité pro rovnováhu a bezpečné přistání po skocích.

Jacqui Green Haas, dlouholetá trenérka Cincinnati Ballet a předsedkyně Dance Medicine Academic Seminars, ve své knize Dance Anatomie píše: „Většinu zranění si přivodí slabší tanečníci špatnou technikou.“ Podle jejího soudu hraje svou roli také svalová nerovnováha.

Darcey Bussell

»Láska k baletu není omezena ani místem ani časem.«

Povinnost a zodpovědnost

„Každý tanečník nese zodpovědnost za své zdraví,“ míní Jacqui Green Haas. „K tomu patří i dodržování pokynů učitele, naučení se držení těla a zapojení správných svalů, aby člověk provedl daný pohyb.“ Naopak učitelé by měli své svěřence učit správnou techniku, vysvětlovat jim rizika zranění a naučit je tančit právě s ohledem na jejich zdraví celého těla.

Právě proto zkušení vyučující neustále trpělivě vysvětlují zejména začátečníkům základní pozice a bez ustání jim opravují sebemenší detaily, ať už jde o napětí břišních svalů nebo vytáčení nohou směrem ven. V žádném případě by se u žádné pozice nemělo jít do extrémů.

Zvláštní pozornost si vyžaduje kontakt vnějších okrajů chodidel s podlahou, aby nedošlo k poškození kloubů. A také příliš vytažená ramena nebo páteř prohnutá dopředu při cvičení u tyče mohou vyvolat poklepání od vyučujícího, které tanečníka upozorní, aby svou pozici změnil. V žádném případě však nejde o klepání nějakou hůlkou, ale o jemný dotek prstů.

Ti, kteří si vezmou kritiku, jež často probíhá beze lov, aby nerušila ostatní ve třídě, k srdci a pracují na své echnice, se mohou za pár měsíců většinou těšit ze zlepšeného držení těla a ladnějšího pohybování se. A kdo vydrží i několik let, bude se pravděpodobně radovat z krásně vyformované postavy tanečnice.

Správné trénování precizní techniky baletních prvků má však i jiné výhody. Cíleně posílené svalstvo totiž chrání před zraněním nejen ve studiu, ale i v každodenním životě. Což dělá balet ještě atraktivnější i pro starší ročníky. Zlepšení kognitivních dovedností vlivem tance dokazují i medicínské výzkumy. A vytváření synchronních pohybů s ostatními ve skupině vzbuzuje v člověku příjemný pocit sounáležitosti.

Jedním z nejkrásnějších benefitů, který balet přináší, však i nadále zůstává lehkost, kterou člověk při tančení znovu získá. Pocit, jako by se vznášel, sice může být jen klišé, ale tentokrát pramení z reality. Dokonce i těch pár kilo navíc se na konci baletní lekce zdá být zcela bez váhy. Osobní vítězství nad gravitací přináší člověku téměř nebeskou svobodu. A do skoků ladné gazely najednou nemá už tak daleko.