Je možný život bez plastů?

Globální boom plastu v číslech

Plast najdeme dnes téměř všude – v oblečení, obalech i hračkách. Bez materiálů jako PVC, polyetylen nebo polypropylen si moderní svět jen těžko představíme. Právě tyto tři materiály patří mezi nejrozšířenější plasty vůbec. Podle studie zveřejněné v roce 2025 se v roce 2022 celosvětově vyrobilo přibližně 400 milionů tun plastů, z čehož 44 % připadá na obalové materiály. Významnými odběrateli jsou také stavebnictví a automobilový průmysl.

V Evropské unii připadá na jednoho obyvatele ročně 85,6 kilogramu plastů, zatímco v USA je to dokonce 216 kilogramů. Naopak v afrických zemích činí spotřeba jen kolem 13 kilogramů na osobu ročně.

Odborníci přitom očekávají další rychlý růst. Do roku 2050 by se celosvětová produkce plastů mohla až ztrojnásobit.

Proč je plast problém?

Plast má bezesporu řadu praktických vlastností, zároveň je ale spojený s negativními dopady na životní prostředí, klima i zdraví lidí, zvířat a rostlin.

Zátež pro klima už při výrobě

Mnoho plastových výrobků, zejména obaly, má velmi krátkou životnost a rychle končí na skládkách nebo ve spalovnách. Recyklace je navíc často náročná, protože většina výrobků není z jednoho materiálu. Celosvětově pochází z recyklátu jen asi 9,5 % plastů, zbytek se vyrábí z fosilních surovin, jako je ropa a plyn.
Ani samotná výroba není šetrná: spotřebovává velké množství energie a podle Greenpeace byla v roce 2019 zodpovědná přibližně za 5 % globálních emisí skleníkových plynů. To odpovídá emisím CO₂ z 514 uhelných elektráren v plném provozu.

Krátké použití, dlouhá stopa

Zvláště jednorázové plasty slouží jen krátce, ale v přírodě přetrvávají desítky až stovky let. Odhaduje se, že rozklad plastu může trvat až 450 let, ale ani poté zcela nezmizí. Postupně se pouze rozpadá na menší částice, které v prostředí zůstávají.

Nesprávně likvidovaný plastový odpad se často dostává do oceánů, kde vytváří rozsáhlé nahromaděné oblasti. Podle organizace GLOBAL 2000 ovlivňuje plastový odpad více než 2 200 mořských druhů. Zvířata se do něj zamotávají nebo ho zaměňují za potravu, což má pro ně často fatální následky.

Nebezpečné mikro- a nanoplasty

Jakmile se plast dostane do životního prostředí, postupně se rozpadá na stále menší částice – vznikají mikro- a nanoplasty. Ty se vlivem mořských proudů i větru šíří po celém světě a byly nalezeny i v odlehlých oblastech, jako je Arktida. Podle odhadů Evropské komise se do životního prostředí každoročně dostává 700 000 až 1,8 milionu tun mikroplastů, přičemž významným zdrojem je například opotřebení pneumatik.

Díky svým vlastnostem na sebe plast váže škodlivé látky z prostředí. Ty se na jeho povrchu hromadí a spolu s mikroplasty se dostávají do vodních organismů a následně i do potravního řetězce. Stopy mikroplastů se nacházejí také v čistírenských kalech používaných jako hnojivo. Vědci navíc prokázali přítomnost drobných plastových částic v lidském těle, například v krvi, mozku nebo placentě. Jejich dopad na zdraví zatím není plně objasněn, existují však podezření na negativní vliv na imunitní systém, plodnost i funkci některých orgánů.

Negativní dopady na zdraví

Pozornost si zaslouží také chemické látky přidávané do plastů, tzv. aditiva. Ta nejsou pevně vázaná a mohou se postupně uvolňovat do okolního prostředí. V plastech se používá více než 16 000 různých chemikálií, z nichž více než čtvrtina je považována za potenciálně nebezpečnou. Přesto je celosvětově regulována jen asi šest procent. Za obzvlášť problematické se považují například změkčovadla (ftaláty), bisfenoly (BPA, BPS) nebo bromované zpomalovače hoření, které mohou narušovat hormonální rovnováhu. Mezi možné zdravotní dopady patří mimo jiné poruchy plodnosti, obezita nebo vývojové obtíže.

Jak ekologický je bio plast?

Pojem „bio plast“ může působit ekologicky, ale ve skutečnosti jeho význam není jednoznačně daný. Automaticky neznamená, že suroviny pocházejí z ekologického zemědělství, ve většině případů jde o produkty z průmyslového pěstování. Použití tohoto pojmu není regulováno.

Ani biologická odbouratelnost neznamená, že se bio plast skutečně rozloží v běžných podmínkách. Kompostárny mají totiž kratší cykly, než jaké tyto materiály potřebují. V praxi tak bio plast často končí stejně jako běžný plast, tedy ve spalovnách.

Bio plast se obvykle vyrábí z biogenních surovin, jako je cukrová třtina, kukuřice nebo brambory. Například pěstování cukrové třtiny ve velkém měřítku je spojeno s intenzivním využíváním pesticidů a monokulturami, což má negativní dopady na životní prostředí i místní komunity. I u dalších plodin platí, že jejich produkce vyžaduje půdu, vodu, hnojiva a chemii – a zároveň jde o zdroje, které mohou sloužit jako potraviny.

Na první pohled se tak bio plast může jevit jako šetrnější alternativa k plastům z fosilních zdrojů. V konečném důsledku ale zůstává klíčové jiné pravidlo: Nejšetrnější odpad je ten, který vůbec nevznikne.

Co znamená žít bez plastu?

Život bez plastů byl po většinu historie lidstva přirozenou součástí každodenního života. Už naši předkové ale pracovali s přírodními „předchůdci“ plastů, například s pryskyřicemi nebo březovou smolou, které sloužily jako lepidla či pojiva. Ve starověké Mezopotámii byly určité druhy pryskyřice používány jako arabská guma a dokonce byly exportovány do Evropy. Skutečný rozmach plastů, jak je známe dnes, však začal až v průběhu 19. století.

Vynález plastu

V roce 1839 Charles Goodyear objevil, že kaučuk lze přeměnit na gumu přidáním síry a působením tepla. Kolem roku 1850 pak z přírodního kaučuku vyvinul také tvrdou gumu, která byla uvedena na trh pod názvem ebonit. Na Světové výstavě v Londýně v roce 1862 představil vynálezce Alexander Parkes materiál parkesine, plast odvozený z celulózy. V roce 1884 si chemik Hilaire de Chardonnet nechal patentovat umělé hedvábí, vyrobené z chemicky upravené celulózy.

První plasty byly založeny na přírodních materiálech a napodobovaly přírodní suroviny, jako jsou slonovina a hedvábí. Zpočátku si nacházely uplatnění pouze v úzkém tržním odvětví a využívaly se například k výrobě kláves, tabákových dýmek nebo kulečníkových koulí.

Zásadní zlom nastal v roce 1907, kdy Leo Hendrik Baekeland vynalezl první plně syntetický plast bez molekul známých z přírody – bakelit. O pět let později si Fritz Klatte nechal patentovat plast polyvinylchlorid (PVC). Právě s PVC začal po druhé světové válce skutečný rozmach plastů. Plast byl vnímán jako moderní, čistý a elegantní a postupně nahradil řadu tradičních materiálů i výrobků.

Je dnes možné žít bez plastů?

Plast je dnes součástí téměř všech výrobků každodenní potřeby – od notebooků a smartphonů až po čajové sáčky (kontrola Greenpeace z roku 2024 ukázala, že 90 % čajů v sáčcích obsahuje plast). V některých oblastech je navíc jeho využití stále nepostradatelné, například v medicíně, kde se používá pro injekční stříkačky, infuzní hadičky nebo jednorázové rukavice.

V moderním světě se plastu nelze zcela vyhnout. Je však možné jeho spotřebu výrazně omezit.

7 tipů, jak snížit plastový odpad

• Mějte tašku i láhev vždy po ruce
  Látková taška se hodí na nečekané nákupy, plnitelná láhev zase na delší pobyt mimo domov.

• Nakupujte s ohledem na obaly
  Ovoce a zeleninu často pořídíte bez obalu. Na obslužných pultech vám někde zabalí zboží i do vlastní nádoby. Pomoci mohou i větší balení nebo náhradní sáčky.

• Omezte jednorázové kelímky a obaly
  Kávu nebo jídlo si vychutnejte přímo na místě. Některé podniky umožňují i vlastní kelímky – stačí se zeptat.

• Sledujte složení kosmetiky
  Mikroplasty se mohou skrývat v peelingech nebo řasenkách. Pozor na složky jako polyethylen (PE) nebo polyquaternium (PQ). Jistotou bývá přírodní kosmetika s certifikací. Evropská unie ale neustále zpřísňuje pravidla používání mikroplastů v kosmetice. Například od října 2023 platí absolutní zákaz prodeje produktů, které obsahují záměrně přidané mikroplasty a smývají se (např. peelingy, sprchové gely s mikroperličkami).

• Vsaďte na tuhou formu
  Tuhá mýdla, šampony nebo čisticí tablety se často prodávají v papírovém obalu.

• Vybírejte znovupoužitelné varianty
  Opakovaně použitelné produkty představují při pravidelném používání udržitelnější alternativu k jednorázovým variantám. Patří sem například menstruační kalíšky či disky místo tamponů a vložek nebo látkové pleny namísto jednorázových.

• Zaměřte se na materiály v šatníku
  Bezplastové oblečení není jen šetrnější k životnímu prostředí, ale bývá i příjemnější na nošení. Je vhodné omezit syntetické materiály, jako jsou polyester, polyamid (nylon), akryl nebo elastan. Alternativou jsou přírodní vlákna, například bavlna, len nebo konopí, ale i materiály jako viskóza, modal, lyocell (tencel) či acetát.