Jak na pocení a správné používání deodorantu?

Jak a proč vznikají pachy?

Ve všech oblastech těla se nacházejí oba typy potních žláz, které se aktivují vlivem tělesné teploty, pohybu, stresu, nemoci nebo hormonálních změn a produkují pot.
Pot z ekrinních potních žláz slouží mimo jiné k vylučování škodlivin z těla. Ty mohou mít vlastní zápach, typicky například po alkoholu nebo česneku.
Apokrinní potní žlázy naopak obsahují hormony řízené pachové látky. Ty se na povrchu kůže mění působením bakterií a jsou zodpovědné za typický tělesný pach. Ten je u každého člověka jiný, a proto také pot každého z nás voní či nevoní trochu odlišně.

Jakou roli hraje kožní mikroflóra?

Velmi důležitou. Kožní mikroflóra totiž není stálá. Na různých místech těla se nacházejí různé druhy bakterií, což se podařilo jednoznačně potvrdit teprve v posledních pěti letech. Každý člověk má navíc svou vlastní, individuální kožní mikroflóru, která se neustále mění – například v důsledku nemoci, stresu, změny stravování, v různých životních etapách, během menstruace nebo v období menopauzy.
I proto může deodorant fungovat pokaždé trochu jinak. Jeho účinnost se liší podle toho, zda je tělo zdravé nebo oslabené a jaké hormonální změny v danou chvíli probíhají, protože má za úkol neutralizovat různé typy pachů. S každou tělesnou či hormonální změnou se tak mění i individuální tělesný pach.
Kožní mikroflóra je v tomto procesu zásadní především proto, že pot rozkládá. Bakterie využívají pot jako zdroj živin, živí se jím a právě při tomto procesu vznikají pachy. Jinými slovy – bez bakterií by typický potní zápach vůbec nevznikal.

Jaký je rozdíl mezi deodorantem a antiperspirantem?

Deodorant zůstává na povrchu pokožky a váže pachy, které vznikají působením bakterií. Místo klasického deodorantu lze sáhnout také po přírodních alternativách, jako jsou esenciální oleje, šalvěj nebo citron.

Antiperspirant naopak obvykle obsahuje hliníkové soli nebo chemické syntetické látky, jejichž cílem je omezit samotnou tvorbu potu. Dnes už ale existuje celá řada deodorantů, které mají zároveň antiperspirační účinek. V našich podmínkách je tato kombinace prakticky standardem.

Účinné látky

Hliníkové soli se v posledních letech dostaly do nemilosti. Tématu se ale věnovala velká pozornost a dosavadní poznatky ukazují, že neexistuje jediná vědecky provedená a uznávaná studie, která by potvrzovala, že se hliník v relevantním množství dostává do krevního oběhu a způsobuje zdravotní potíže. Z pohledu současných poznatků patří hliník mezi velmi účinné antiperspirační látky a není považován za škodlivý pro lidské tělo. Proto se běžně používá v antiperspirantech – nejen díky své účinnosti, ale také proto, že dřívější obavy se podařilo vyvrátit.

Pokud se však někdo cítí lépe při používání deodorantů bez obsahu hliníku, je to samozřejmě zcela v pořádku.

• Parabenům, které mohou narušovat hormonální rovnováhu.
• Triclosanu, jenž může dráždit pokožku a oči.
• Talku, minerálnímu prášku, který může nepříznivě působit na dýchací cesty.
• Alkoholu, který má tendenci pokožku výrazně vysušovat.

Mohou bio deodoranty fungovat stejně dobře?

Předností přírodních deodorantů je především to, že neobsahují synteticky vyráběné parfemace a jsou založené hlavně na esenciálních olejích nebo bylinách, jejichž úkolem je pachy vázat nebo překrývat. Z tohoto pohledu lze v podstatě za bio deodorant považovat například i levandulový olej, protože dokáže pachy překrýt a splňuje tak svůj základní účel. Pokud jde o účinnost, bývají bio deodoranty zpravidla o něco slabší než klasické varianty. Zároveň ale platí, že stejně jako běžné deodoranty mohou i ty přírodní v některých případech vyvolat kontaktní alergie.

Co dalšího lze udělat pro omezení pocení?

Kdy a jak deodorant nanášet?

Ideální postup je jednoduchý: Osprchovat se, pokožku důkladně osušit a deodorant nanést na suchou kůži. Důležité je, aby mohl deodorant vždy úplně zaschnout. U vlhkých forem, například u sprejů, je doba působení obecně o něco delší než třeba u krémových deodorantů. Doporučuje se také holit podpaží, protože se tak snižuje množství bakterií a riziko vzniku nepříjemného pachu. Aby se předešlo podráždění pokožky při holení, je vhodné předem použít pěnu nebo gel na holení.

V čem se liší roll-on, sprej, stick a krém?

Právě pro citlivou pokožku nebo pro lidi, kteří se obecně více potí, se doporučuje používat deodorant ve formě sticku nebo krému. Deodorantové krémy jsou k pokožce obzvlášť jemné a šetrné. Na vlhké kůži naopak méně fungují roll-ony a spreje – tyto produkty se totiž ředí a při pocení se takzvaně „smývají“, takže jejich účinek rychle mizí. Obecně ale platí, že výběr deodorantu je, stejně jako mnoho jiných věcí v životě, otázkou osobních preferencí. Nejlepší je zkoušet různé varianty tak dlouho, dokud nenajdete produkt, se kterým se budete cítit pohodlně a jistě.

Alternativy k deodorantům

I tady platí, že je potřeba zkoušet, co konkrétnímu tělu vyhovuje. Základem je každodenní hygiena, snaha o co nejméně stresový životní styl a nošení kvalitních, prodyšných materiálů, jako je bavlna nebo viskóza. Naopak je vhodné vyhnout se syntetickým látkám. V mnoha případech může pomoci také omezení výrazně aromatických potravin, například česneku. Ten obsahuje sirné sloučeniny, které se z těla vylučují dechem i potem a mohou způsobovat nepříjemný zápach. Pokud deodorant pokožka nesnáší vůbec, existují speciální deodoranty určené pro velmi citlivou pokožku, které jsou k dostání v drogeriích nebo lékárnách. Univerzální řešení ale bohužel neexistuje a je potřeba hledat cestu, která bude vyhovovat právě vám.