Šťastný život ve stáří: Máme tři inspirativní tipy

Naše představa o stáří je často zaměřená hlavně na to, o co přicházíme. Slyšíme hůř, zrak už taky neslouží jako dřív a záda… no, známe to. Není proto divu, že někdy vidíme budoucnost trochu temněji. Přitom by se ten příběh dal vyprávět úplně jinak. V pozdějším věku totiž většina lidí získá konečně víc času, svobody, vědomostí, životní moudrosti i lepší nadhled. A také citlivější vnímání toho, co nám dělá dobře a co nás skutečně činí šťastnými. Uvědomit si to a být za to vděční dokáže výrazně zlepšit náladu. A víte, co přináší radosti ještě mnohem víc? Sociální kontakt. Setkávání, povídání a pocit, že můžeme něčím přispět, dělají život bohatší a příjemnější.

1. Telefonní řetěz proti osamělosti

„Dobré ráno, jak ses vyspala?“ Když paní Marie ráno zaslechne zvonění telefonu, většinou už tuší, kdo volá. Nejspíš pan Václav, její aktuální parťák v telefonním řetěz. Po krátkém rozhovoru, pár minut úplně stačí, zavolá Marie další účastnici řetězu, paní Anně, která také žije sama. Kouzlo téhle milé aktivity spočívá v tom, že den začíná dvěma krátkými hovory, chvilkou sdílení a pocitem, že je všechno v pořádku. Přináší to klid i větší bezpečí. A jednou za měsíc se celá skupina sejde třeba v místní kavárně, aby vztahy posílila i naživo.

Jak začít?

Kdo chce takový telefonní řetěz založit, může oslovit další zájemce různými cestami. Například prostřednictvím místních novin, nástěnky, obce, spolku nebo Facebooku. Ideální je pak společné úvodní setkání, kde rychle poznáte, zda si vzájemně sedíte. To je důležité, protože každý den sdílíte sice krátký, ale osobní kontakt.

2. Dobrovolnictví

Mnoha lidem po odchodu do důchodu chybí každodenní ruch, setkávání a pocit užitečnosti. Přitom právě dobrovolnictví může být skvělým způsobem, jak zůstat aktivní, potkávat nové lidi a dělat něco, co dává smysl. Pomoc se dá nabídnout na celé řadě míst – v knihovnách, školách, nemocnicích, domovech pro seniory, komunitních zahradách nebo kulturních institucích.

Jak začít?

Stačí si rozmyslet, čemu byste se chtěli věnovat a kolik času máte k dispozici. Mnoho organizací umožňuje zapojit se třeba jen na hodinu týdně. Dobré je také osobní setkání s koordinátorem nebo skupinou, kde snadno poznáte, jestli vám prostředí i lidé sedí. A jedno je jisté: místo samoty a nudy přichází nové kontakty, inspirace a radost z toho, že jste užiteční.

3. Místa, kde se dá jen tak popovídat

Někdy stačí opravdu málo, aby se lidé cítili méně sami. Stačí vytvořit kout, kde se dá na chvíli posadit, odpočinout si a dát se s někým jen tak do řeči. V některých městech se tak objevují posezení pro sousedy – židle nebo lavičky umístěné na příjemných místech, kde dobrovolníci či kolemjdoucí nabídnou krátký, nenucený rozhovor. Bez povinnosti něco kupovat, bez spěchu, jen chvíle normální lidské blízkosti. A často to funguje překvapivě dobře: lidé se zastaví, vymění si pár slov, zasmějí se a odcházejí domů s lepší náladou.

Jak začít?

Možná by takové místo šlo vytvořit i u vás. Zkuste se domluvit s místním obchodníkem, kavárnou nebo obcí, aby před vchod postavili lavičku. Nebo se se sousedy domluvte na malém povídacím místě před domem. A pak už jen stačí občas s citem oslovit někoho, kdo se tam posadil. Velmi rychle poznáte, kdo si chce popovídat a kdo si jen užívá chvilku ticha. A třeba právě z jednoho nenuceného rozhovoru vznikne nové, milé přátelství.