ACTIVE BEAUTY měsíce: Tomáš Ondřej Pilař
Tomáš Ondřej Pilař je režisér, jevištní výtvarník a umělecký šéf opery Jihočeského divadla. Jak vypadá současná opera a je třeba dodržovat striktní dress code na představeních?
Co vás přivedlo k opeře?
Do opery jsem se zamiloval v dětství. Můj táta hrál na housle v pražské Státní opeře a jako malý špunt jsem mu tam občas nosil svačinu. Miloval jsem ten pocit, kdy se otevře opona a několik stovek lidí najednou spojí svoje síly tak, aby divákům přinesli ten nejúžasnější zážitek. A kromě tohoto prostředí jsem si samozřejmě zamiloval i operu jako žánr. Vlastně už v té době jsem snil o tom, že se jí jednou budu zabývat profesionálně.
Máte nějakou oblíbenou operu, ke které se rád vracíte?
Rozhodně ano. Za život jsem měl tu čest režírovat čtyři inscenace Rusalky, tři inscenace Verdiho Nabucca nebo čtyři Prodané nevěsty a pokaždé mi tato díla odkryla ze svého půvabu něco nového. Pokud bych měl ale jmenovat jednu jedinou, tak by to byl Monteverdiho Orfeo z roku 1604, což je mimochodem první plnohodnotná opera v historii. Jeho hudba oplývá tak mystickou ztišenou krásou, že mi běhá mráz po zádech, jen si na ni vzpomenu.
Jste rovněž režisérem a jevištním výtvarníkem. Kde berete inspiraci?
Nevětší inspiraci mi vždycky přináší samotné dílo, jež zpracovávám, a to mě pak obvykle přivede k dalším zdrojům. Třeba k literatuře, kterou měl rád skladatel, k umění, jímž se obklopova nebo ke krajině, v níž žil. A moc rád do svých inscenací vkládám pomyslný „šém“ v podobě nějakého detailu, který mé dílo propojí s jeho autorem. Takže například v opeře o Jakubu Janu Rybovi jsem nechal scénu vyrobit z topolového dřeva, protože právě mezi topoly si Ryba vzal život. Nebo do Rusalky jsem nechal ušít jeden kostým přesně podle šatů Josefíny Kounicové, jejíž citová vazba k Dvořákovi sehrála při vzniku této opery klíčovou roli.
Co vás přivedlo k opeře?
Do opery jsem se zamiloval v dětství. Můj táta hrál na housle v pražské Státní opeře a jako malý špunt jsem mu tam občas nosil svačinu. Miloval jsem ten pocit, kdy se otevře opona a několik stovek lidí najednou spojí svoje síly tak, aby divákům přinesli ten nejúžasnější zážitek. A kromě tohoto prostředí jsem si samozřejmě zamiloval i operu jako žánr. Vlastně už v té době jsem snil o tom, že se jí jednou budu zabývat profesionálně.
Máte nějakou oblíbenou operu, ke které se rád vracíte?
Rozhodně ano. Za život jsem měl tu čest režírovat čtyři inscenace Rusalky, tři inscenace Verdiho Nabucca nebo čtyři Prodané nevěsty a pokaždé mi tato díla odkryla ze svého půvabu něco nového. Pokud bych měl ale jmenovat jednu jedinou, tak by to byl Monteverdiho Orfeo z roku 1604, což je mimochodem první plnohodnotná opera v historii. Jeho hudba oplývá tak mystickou ztišenou krásou, že mi běhá mráz po zádech, jen si na ni vzpomenu.
Jste rovněž režisérem a jevištním výtvarníkem. Kde berete inspiraci?
Nevětší inspiraci mi vždycky přináší samotné dílo, jež zpracovávám, a to mě pak obvykle přivede k dalším zdrojům. Třeba k literatuře, kterou měl rád skladatel, k umění, jímž se obklopova nebo ke krajině, v níž žil. A moc rád do svých inscenací vkládám pomyslný „šém“ v podobě nějakého detailu, který mé dílo propojí s jeho autorem. Takže například v opeře o Jakubu Janu Rybovi jsem nechal scénu vyrobit z topolového dřeva, protože právě mezi topoly si Ryba vzal život. Nebo do Rusalky jsem nechal ušít jeden kostým přesně podle šatů Josefíny Kounicové, jejíž citová vazba k Dvořákovi sehrála při vzniku této opery klíčovou roli.
V prosinci startuje v Jihočeském divadle nový projekt s názvem Mimi opera, která bude určená pro kojence. Proč je důležité, aby děti začaly s operou v tak mladém věku?
Popravdě, je to důležité nejen pro kojence, ale i pro jejich rodiče, kteří mají v době, kdy se o svá miminka starají, náročnější přístup k živé kultuře, takže bude tento projekt určený i pro ně. Ale co se týče kojenců, tak zde čerpám zkušenosti z Královské opery ve Švédsku, kde se opera pro kojence hraje už delší dobu. Tam se opírají o data ukazující, že poslech živého zpěvu u kojenců prokazatelně rozvíjí jejich mozek a dokonce lidé, kteří v tomto věku poslouchali živý zpěv, jsou v dospělosti šťastnější.
Měl by se podle vás dodržovat striktní dress code při návštěvě operního představení?
Operu si nejlépe užijete v oblečení v němž se budete cítit nejen pohodlně, ale i slavnostně. Třeba pro mě je návštěva opery takovým malým rituálem a vždy si do ní beru oblek, vyleštěné boty a jeden ze svých parfémů vyhrazených jen pro operu. Pokud Vám takový pocit navodí třeba i jen kalhoty a košile, tak to v dnešní době nikomu vadit nebude.
Jaké jsou trendy v současné opeře?
Opera dneška se snaží být srozumitelná, intenzivní a exkluzivní. Po zhruba třiceti posledních letech, v nichž bylo typickým rysem nových inscenací přinést radikální výklad, šokující obrazy nebo vizuál esteticky ostře kontrastující s hudbou, vnímám nyní příklon k poetismu, synestezii a estetičnosti v tom tradičním slova smyslu. Myslím, že do budoucna si budou lidé chodit do opery spíše pro pohlazení duše než pro provokaci.
TOMÁŠ ONDŘEJ PILAŘ (33)
Je český operní režisér, jevištní výtvarník a od roku 2020 umělecký šéf opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Mezi jeho více než 60 vlastních inscenací patří například Orfeo v Markraběcím divadle v Bayreuthu, Evžen Oněgin v Plzni, Carmen v Janáčkově divadle v Brně či Rusalka v Jekatěrinburgu.
Je český operní režisér, jevištní výtvarník a od roku 2020 umělecký šéf opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Mezi jeho více než 60 vlastních inscenací patří například Orfeo v Markraběcím divadle v Bayreuthu, Evžen Oněgin v Plzni, Carmen v Janáčkově divadle v Brně či Rusalka v Jekatěrinburgu.
