Mára Čmára: Inspiruji se přírodou

Jaký motiv jste zvolil pro svou malbu a proč?

Dnešní doba je ukázkou nezastavitelného pokroku a rychlosti. Každý z nás se ve shonu všedního dne občas zapomene a hledá cestu, jak si odpočinout a ocenit maličkosti. Každý nacházíme útěchu v něčem jiném, ale právě příroda dokáže zklidnit mysl nás všech. Příroda vždy člověka inspirovala k velkým činům, ať se jednalo o způsob života, či o pouhé ocenění její krásy. Proto se tímto svým obrazem hlásím k odkazu díla renesančního malíře Sandra Botticelliho „Zrození Venuše“. Sám Botticelli čerpal své vize v přírodě, ale hledal je i v člověku a jeho jedinečnosti. Proto i malba pro dm zobrazuje ženu v laskavém objetí s přírodou – s květinou iris a obklopenou vodou.

Co chcete sdělit veřejnosti prostřednictvím díla pro dm?

Rád bych lidem ukázal propojení člověka s přírodou. Poslední dobou možná někteří zapomněli, jak je pro nás toto spojení důležité, a tak bych rád lidi toto cestou oslovil a vzbudil v nich zájem o přírodu. Nemusí hned odjet žít do lesa. Myslím si, že ji můžeme ocenit i maličkostmi naší každodennosti.

Kolik času zaberou jednotlivé fáze přípravy tohoto díla?

Návrh se do finální podoby připravoval zhruba měsíc. Podle konečného návrhu se poté vybírají barvy, které se musí zavčas připravit. Museli jsme také získat povolení na stěnu malovat a samotná finalizace zabrala několik dní.

Je pro Vás práce s barvami čistícími vzduch premiérou, nebo jste se s nimi setkal již dříve?

Již jsem viděl několik ilustrátorů ve svých návrzích s těmito barvami pracovat, pro mě to však byla premiéra.

Jak byste své dílo popsal třemi slovy?

Těžko se mi hledají slova. Asi by to bylo „inspirující, dynamické a eko“.

Co vás přivedlo k mural artu? Jaké byly vaše začátky?

Do jisté míry mě mural art oslovoval vždycky, ale v Praze, kde jsem vyrůstal ho bylo opravdu málo. Více jsem se o něj začal zajímat na vysoké škole. Jako ilustrátor jsem se vždy snažil jít naproti jakékoliv příležitosti, jak se zapojit do tvorby těchto rozměrných maleb. Dokonce jsem se mural artem zabýval i z teoretického hlediska a napsal na toto téma svou diplomovou práci. Mou skutečně první realizací se stala spolupráce s polským studiem Good Looking. Jako kolektiv osmi ilustrátorů jsme tehdy vytvořili dvě stěny – jednu v Praze a jednu ve Varšavě.

Jak dlouho vaše umělecké dílo na stěnách obvykle přežívá?

Prozatím jsem tolik muralů nevytvořil, ale ty, na kterých jsem se podílel, stále drží.

Jak vzniká takové dílo? Co stojí na jeho počátku? Konkrétní místo nebo potřeba komunikovat nějakou konkrétní myšlenku?

Řekl bych, že na počátku stojí potřeba komunikace a k té se poté hledá vhodné místo. Následně je na nás ilustrátorech, abychom tyto dva aspekty propojili vizuální formou. Nakonec na řadu přichází samotné malování na stěnu.

Co je na vaší práci nejtěžší?

Pokaždé něco jiného. Každý má individuální požadavky, které se vždy snažím vyplnit a najít nejlepší přístup ke každému projektu. Samozřejmě se každý den najdou nové výzvy, a proto je toto zaměstnání tak zábavné.

Je pro vás jako umělce něco ve street artu absolutní tabu?

Já se moc za umělce nepovažuji. Mural art je také v rámci street artu dost specifickou disciplínou, protože je tvořen legální cestou. Určitě by se nějaká tabu našla, já ale o nich nemám dostatečný přehled. Samozřejmě bych nikdy nepracoval na projektu, který je nějakým způsobem nenávistný nebo někoho poškozuje.

Pokud by vaše dílo doprovázela hudba, jakou byste zvolil?

Kdybych měl zvolit konkrétního interpreta, byla by to skupina Metronomy. Je to pro mě dokonalá kombinace nostalgie a pozitivní energie, kterou se snažím do svých ilustrací vkládat.

Kdo je vaším vzorem, ať už v klasickém, nebo současném výtvarném umění?

Vždy mě inspirovalo klasické umění antiky, ale mám rád vše, co ve mně vyvolá nějaké emoce. Mám hodně rád moderní umění a samozřejmě současnou ilustraci. Konkrétních jmen je tolik, že ani nevím koho vybrat a asi bychom tu byli dlouho.