Znáte smysl svého života?

Co musíme udělat, abychom své touhy proměnili ve skutečnost? Jak se stát opravdu šťastnou bytostí? Nejen na tyto otázky se pokusíme nalézt odpověď.

Sprintujeme do práce, doma chceme mít uklizeno a v mezičase plánujeme víkendový výlet. V životě se často za něčím pořád honíme a spěcháme od jednoho k druhému. Hlavou nám neustále probíhají myšlenky, co dalšího musíme udělat, až dokončíme aktuální činnost. Fungujeme, organizujeme, konzumujeme. Málokdy přitom stihneme žít daným okamžikem a zcela sami se sebou.

Škála následků bývá vskutku pestrá. Lidé se cítí jako bez života, prázdní a vyčerpaní. Ve slabších chvilkách se jim pak v hlavě vyrojí kolotoč nenadálých otázek. Musí mít práce smysl? Kolik svobody člověk potřebuje? Potřebuju v životě pořád nějaké cíle? Mohl bych si dovolit pro jednou zkrátka nic nedělat?

Předpřipravené odpovědi neexistují. Ale to je velmi dobře. Protože jen díky absenci nějakých obecných pravidel má každý možnost najít na konkrétní otázku správnou odpověď. Odvahu k tomu, udělat změnu, máme v sobě. Stačí k ní jen najít tu správnou cestičku. Protože každý musí nejprve začít u sebe, aby měl možnost prožít smysluplný život.

Proč je dnes tak těžké být spokojený?

Zdá se, jako by duchem dnešní doby byly výkon, produktivita a s nimi spojený konzum. Když to vypadá, že člověk konečně našel klid a je sám se sebou spokojený, přijde někdo jiný a začne na něj dotírat otázkami, zda mu tohle opravdu stačí. Jenže nikdo z nás nemá právo zpochybňovat životní nastavení a modely ostatních lidí. Všichni bychom se raději měli mnohem častěji jen tak posadit venku na lavičku nebo položit do houpací sítě, abychom konečně zpomalili. Nemusíme se neustále snažit něčeho dosáhnout.

Kdo nebo co určuje, zda vnímáme svůj život jako smysluplný?

To, jestli si někdo uvědomuje smysl, se odvíjí od jeho nastavení toho, co vnímá jako opravdu důležité. A to se u jednotlivých lidí velmi liší. Někteří lidé mají o svém životě jasnou představu, jakousi základní vizi, která se jako nitka táhne celým jejich životem. Pro jiné to však zdaleka není tak jasné. Žijeme totiž v době, kdy se všechno velmi rychle mění, bez nějaké větší stability a trvání. Ovlivňuje nás extrémní množství nejrůznějších vlivů zvenčí. Zároveň však máme velkou svobodu. A ne vždy bývá jednoduché se s tím vším vypořádat. Proto nám může pomoci se nad smyslem svého života opakovaně zamýšlet, znovu ho objevovat a podle toho se dále orientovat.

Jak se dá zjistit, na čem nám opravdu záleží?

Tím, že si budeme vědomi vlastní hodnoty. Jenže to může být někdy velmi obtížné. Doléhá na nás velké množství nabídek, které nám chtějí namluvit, co má opravdu smysl a hodnotu. Vždy bychom však měli hledat ty své. Někdo může být například šťastný, když si do svého života přebere hodnoty od svých rodičů a prarodičů, bude pokračovatelem a novým šéfem rodinné firmy anebo zkrátka jen povede podobný život jako jeho předci. Nejdůležitější při tom všem však vždy je, aby to dělal z vlastního přesvědčení, a ne z donucení.

Takže záleží na tom, co cítím uvnitř sebe?

Přesně tak. Nejprve si však člověk musí ujasnit tři základní věci. Co bych opravdu chtěl dělat? V tomto případě se může jednat o tvůrčí činnosti, které mají pomíjivou platnost. Například založení rodiny, postavení domu, vydělávání peněz, zdraví, přátele či vzdělání. To ale není vše, protože přichází druhá otázka: Co při tom všem zažívám? Zde je škála opravdu široká, můžeme pociťovat radost, bezpečí, jistotu nebo odpočinek. To, co jsme již jednou zažili, nám už nikdo nemůže vzít. A třetí otázka zní: S jakým postojem to všechno dělám? Zde může odpověď znít například láska, víra, humor, vděčnost nebo důvěra.

Co přesně se myslí tím postojem?

Jde o to, jak se stavíme k vlastnímu životu, kterých hodnot si ceníme. Dělám něco, protože jsem zodpovědný člověk? Nebo snad vděčný? Důsledný, milující nebo vychovávající? V každé životní fázi zaujímáme, ať už vědomě nebo nevědomě, nějaké stanovisko. Samozřejmě, že může být i negativní, jako například lhostejnost, pochybování, strach nebo utrpení. Avšak musíme si uvědomit, že i tento postoj můžeme každý den změnit. Stačí si říct: Tak, už bylo dost strachu, teď budu odvážný a půjdu svým činům odvážně naproti.

To se lehko řekne, ale jak to zvládnout?

Tím, že se budeme neustále ptát: Pro koho to dělám? Pro sebe? Pro ostatní? Pro svět? Protože je to můj úkol? Jestliže si neumíme uvědomit vlastní vztah k dané věci, nemůžeme ji změnit. Pokud se ke všemu stavíme lhostejně, znamená to, že nám na tom nezáleží. Všechno je pro nás totiž stejně důležité. Smysl v životě pocítíme jen tehdy, když dosáhneme něčeho, co nám udělá radost a bude odpovídat našemu základnímu životnímu postoji.

Jak postupovat při definování vlastních hodnot a důvodů?

Nikdy nezapomínejte na dvě základní věci: Pokuste se zklidnit a obnovit své propojení s přírodou. Zní to banálně, že? Jenomže pouze ve chvíli, kdy zvládneme zkrotit neustálé tlachání ve své hlavě, můžeme slyšet, co nám říká vlastní vnitřní hlas. Dá se to docela dobře nacvičit, například prostřednictvím trénování pozornosti nebo meditováním. Aby však vůbec byl možný nějaký vývoj, potřebujeme také navázat spojení s přírodou. Nemusíte se hned přestěhovat přímo do lesa. Ale vnímejte vědomě přírodu jako plnohodnotnou součást svého života. Uvědomujete si přechody mezi jednotlivými ročními obdobími? Cítíte, když vám tělo dává najevo, že je unavené a potřebuje odpočívat nebo že chce být naopak vzhůru? Jaké to je vypít sklenici vody? Jak na to reaguje vaše tělo?

Nedají se všechny tyto věci jednoduše odložit nebo delegovat?

O to se lidé neustále pokoušejí. Jenže něco takového je jednak dlouhodobé a především nepřenositelné. Smysl není něco, co bychom mohli paušálně předepsat nebo
učesat nějakým hřebenem. Navíc to může být nebezpečné. Lidé, kteří nejsou ochotní se důsledně zabývat vlastními hodnotami, se vystavují riziku, že jednoho dne začnou následovat nějakého gurua, či dokonce radikály. Každý by měl mít možnost rozhodovat se pro určité věci sám, ale zároveň v nich musí najít smysl svého života.