Odolnost: 6 tipů, které nás vnitřně posílí

Kdo dokáže pracovat se svým stresem, lépe se vyrovná také s krizí, která přišla například v době pandemie koronaviru. Resiliencí nazývá psychologie vnitřní odolnost – a ta se dá naučit.

Není pochyb o tom, že krize spojená s koronavirem nás unavila a v mnohých z nás přetrvávají obavy. Termín odolnost původně označoval schopnost snášet extrémní situace tak, aby se nepodepsaly na duševním zdraví. Dnes se tento pojem používá stále častěji – odolný člověk dobře zvládá také psychickou zátěž spojenou s každodenním životem. V ideálním případě dokonce dokáže vyjít z krize s osobním růstem.

Faktory odolnosti jsou individuální

Žádná konkrétní odolnost neexistuje. U každého člověka můžeme spíše pozorovat různé faktory jeho odolnosti. Podle studie spojené s nemocí COVID-19, provedené v roce 2020 psycholožkou Anneliese Aschauer-Pischlöger, se k nim řadí: zdravá a milující péče sám o sebe, optimizmus, přijetí nezměnitelného, orientace na budoucnost a schopnost reflexe.

Dobrou zprávou je, že jistou míru odolnosti má každý z nás v sobě. Současně se však dá naučit a také celoživotně rozvíjet.

Následující tipy vám poradí, jak můžete i vy povzbudit své pozitivní myšlení, vnitřní odolnost posilovat a začlenit ji do každodenního života.

Posílení odolnosti: Takhle se naučíte zvládnout jakoukoliv krizi

1. Přijetí negativních pocitů

V době koronavirové si stále více uvědomujeme, že se naše životy radikálně změnily a my musíme nově uspořádat a přepracovat mnoho aspektů. Pokud na to budeme pohlížet pozitivně, uvidíme v každodenní výzvě současně příležitost pro rozvoj naší resilience.

Pokud dokážeme všechno (včetně negativních pocitů) láskyplně přijmout, již jsme na správné cestě k posílení odolnosti. Vnitřní síla také znamená, že můžeme prožívat fáze plné vyčerpání, smutku a nejistoty – při učení se odolnosti nejde o to, abychom vždy viděli všechno jen pozitivně nebo se utužovali.

2. Udržování naděje

Můžeme a měli bychom vnímat také své slabosti a nepříjemné pocity, ale neměly by nás přemoct. Zkusme se tedy od strachu, smutku nebo hořkosti distancovat. Cíl: přístup vědomě plný naděje. Jak to funguje? Například dobrým rozhovorem s někým, komu důvěřujeme. Nebo vykonáváním činností, které nám dělají dobře a dodávají nám sílu. Právě v této době bychom měli o své vlastní zdroje ještě více pečovat.

3. Rozpoznání myšlenkových vzorců

Jestliže se objeví negativní myšlenkový vzorec, měli bychom se nejprve pokusit ho přijmout. Ve smyslu: „Aha, takhle se chovám často.“ Jde o důležitý první krok k získání vlády nad svým myšlením. Příklady škodlivých myšlenkových vzorů mohou být: Pokaždé, když je nám něco nepříjemné, hledáme rozptýlení, například v podobě emočního jídla nebo bezduchého surfování po sociálních sítích. Důležité je, abychom v takové chvíli sami sebe nesoudili. Rozvoj těchto myšlenkových vzorů má obvykle dobré důvody.

4. Hledání nových cest

V dalším kroku jde o to, abychom si načrtli vzory nové. K tomu je potřeba definovat, jak bychom chtěli v ideálním případě myslet a jednat. Zpočátku to může doprovázet vnitřní (ale možná i vnější) odpor a napětí. Například, když se rozhodneme věnovat více času sami sobě nebo si s partnerem spravedlivě rozdělit domácí práce. S tím spojené napětí je potřeba vydržet a zároveň pocítit sílu a energii, která v tomto sebevědomém jednání spočívá – a také, jak se díky ní stáváme odolnějšími.

5. Růst díky krizi

Krize nás vyhodí ze zajetých kolejí, ale také nás katapultuje do polohy, kdy můžeme zpochybnit vše dosud známé, reflektovat svůj život a poznávat nové šance a možnosti utváření. To nám dává velký léčivý potenciál. Když si budeme klást a zodpovídat následující otázky, může nám to pomoci být odolnější a potvrdit si svou vnitřní sílu.

• Co je pro mě skutečně důležité?
• Co jsem v poslední době příliš zanedbával?
• Co potřebuji pro naplněný život?
• Co potřebuje moje okolí?
• Co bych měl nechat být a co akceptovat?
• Co nového může přijít?

6. Neptat se proč, ale k čemu

To, jak tyto fáze zvládneme, rozhoduje o tom, zda si opravdu dokážeme vybudovat zdroje a silné stránky a s nimi spojenou odolnost. Ne každá krize je automaticky šancí – některé za sebou zanechávají kromě zkušeností s učením také hluboké jizvy a zvyšují naši citlivost vůči budoucím zraněním.

Rozhodující je při tom naše vlastní hodnocení: Jak danou událost začlením do svého životního příběhu? Neměli bychom se přitom ptát „Proč?“ ale „K čemu?“. Abychom se naučili odolnosti a tím se posílili, měli bychom období krize využít pro učení se – pomocí otázek typu: Jakou otázku mi zde život klade? Co mám teď dělat a co se naučit? K čemu to může být dobré?