Jak se nestát helikoptérovými rodiči
Plavání pro miminka ve třech měsících, raná hudební výchova ve třech letech, kurzy angličtiny ve školce. A nezapomeňme na vlastní smartphone. Snahy podporovat své dítě již odmalička jsou ve většině případů míněny dobře. Avšak mohou působit negativně na jeho samostatnost.
5 tipů, díky nimž se nestanete helikoptérovými rodiči
Helikoptéroví rodiči se hovorově nazývají ti, kteří své děti přehnaně starostlivě ochraňují. Skutečné potřeby dětí přitom často nedostanou dostatek prostoru. S těmito tipy se tomu můžete vyhnout.
- Nechte děti samostatně dělat, co chtějí
Děti od přírody touží po autonomii a samostatnosti. V čem tedy může tkvít jejich nesamostatnost v běžných aktivitách? Zpravidla jde o to, že rodiče za ně tyto věci nevědomky vykonají sami. Následky se projeví až později: Pokud dítě neustále dostává zpětnou vazbu, že určité věci nedělá dostatečně dobře, protože je za něj dělá někdo jiný, přestane se snažit a pole působnosti přenechá dospělým.
- Věřte v kompetence
Kromě toho rodiče svým potomkům příliš málo důvěřují. Zatímco dříve děti bezstarostně a nepozorovaně šplhaly po stromech, dnes rodiče ustaraně postávají vedle prolézačky. Přitom příroda je to nejlepší hřiště. Díky volné hře rozvíjí děti své sebevědomí. Jestliže jim chybí, bývají v běžném životě bázlivé a málo si troufají. Přitom by dokázaly mnohem více, než si rodiče myslí. Sebedůvěra je pro děti jednou z nejdůležitějších zkušeností.
- Jednoduché úkoly delegujte včas
Pokud malé děti již v útlém věku pověříte jednoduchými činnostmi, může se to odrazit na jejich úspěchu v dospělosti. Americká pedagožka Marty Rossmannová z University of Minnesota zkoumala život 84 dětí až do jejich 25 let. Ti, kteří již jako čtyřletí vykonávali drobné každodenní úlohy, byli v rané dospělosti výrazně úspěšnější než ti, kteří do svých 15 nebo 16 let ještě nepřevzali vůbec žádnou zodpovědnost za pořádek v domácnosti.
- Nechte děti, ať najdou vlastní hranice
Většina rodičů důvěrně zná náročnou fázi, která vrcholí ve věku dvou až tří let. Jakmile začne dvouroční dítě rozhodným hlasem s vlastním přesvědčením zvolávat „Já sám!“, měli bychom ho nechat danou činnost udělat tak často, jak jen je to možné. Někdy to vyžaduje trochu sebezapření, protože občas může dojít k nebezpečným situacím. V zásadě můžeme důvěřovat jedné věci: Děti své hranice zpravidla velmi dobře odhadnou. Tip pro rodiče: Jednoduše se opakovaně ptejte: „Chceš to udělat sám?“ Dodávejte jim odvahu a podporujte je – ale až ve chvíli, kdy je to skutečně nutné.
- Důvěřujte tempu dítěte
A co s dětmi, které přesto potřebují více času, než začnou věci dělat ve své režii nebo cítí zodpovědnost za každodenní úkoly? Je v pořádku, že každé dítě je jiné a vyvíjí se jinak rychle, ale jednou každé dospěje do bodu, kdy chce samo vyjít schody, samo usínat nebo se dobrovolně vzdá dudlíku. Práce rodičů je při tom velice jednoduchá: S úžasem pozorovat, jak se děti postupně osamostatňují.
