Jak díky přírodě najít cestu do vlastní duše
Více bezděčného mentora bychom asi jen těžko hledali, přesto přírodu většina ignoruje. Naslouchat jí se však vyplatí.
Pozorovat na jaře první pupeny, jak se derou na svět, v létě se nechat obejmout chladivou vodou v moři nebo na podzim vyšplhat na kopec. Obklopuje nás tolik možností a zážitků, které vedou ke spojení s přírodou. Ale i maličkosti z každodenního života nám připomínají, že člověk je hluboce propleten se světem a tvoří součást jeho koloběhu. Například když se zakousnete do šťavnatého, čerstvě sklizeného jablka nebo se napijete pramenité vody, která kdysi tvořila součást moře, potom mrak a nakonec déšť, který se vsákl skalními štěrbinami a posbíral do sebe během své cesty minerály. Příroda není něco mimo nás, naopak je přítomna v nás a je s námi spojena na té nejhlubší úrovni.
Vše v rovnováze
Fakt, že i vy sami tvoříte součást vyššího celku, můžete postřehnout až 20.000krát během jediného dne. Zhruba tak často se nadechnete a vydechnete. Nejen přitom je člověk nevědomky v neustálém propojení se světem, který ho obklopuje. Vzduch, který potřebujeme k životu, pro nás tvoří okolní ekosystémy. Všechny stromy, květiny i samotné řasy v moři se živí pomocí fotosyntézy, během které vzniká pro savce tak důležitý kyslík. Zvířata zase kypří půdu a rozmisťují semena, aby les mohl i nadále růst. I v oceánech má každá část ekosystému svou speciální úlohu. Všechno funguje společně, život je možný ve své celistvosti. Dýcháme, protože stromy a moře dýchají.
Odcizení od přírody
I pohled do minulosti nám potvrdí, že člověk žil téměř vždy v úzkém kontaktu s přírodou. Teprve nedávno se lidé vzdali přirozeného způsobu života a vyměnili ho za komfort. Lesy se kácí, louky nahrazuje beton a stále více lidí se stěhuje do měst. Vzdalujeme se přírodě, trávíme čas v klimatizovaných prostorech, nakupujeme v supermarketech a noční oblohu osvěcují světla reklam. A přesně tyto zdánlivé maličkosti v nás mohou vyvolávat pocit, že s přírodou nijak propojeni nejsme.
Odcizujeme se od přírody, a dokonce i od své vlastní přirozenosti, čímž ztrácíme spojení s realitou. Ale přitom čerpat můžeme jen z pravdivých skutečností, které nás podpoří ve vlastním rozvoji. Žijeme v umělém světě, pracujeme obklopeni neonovým světlem v zatemněných místnostech. Obracíme svět vzhůru nohama, přičemž ztrácíme schopnost rozhodnout se.
Rozvoj díky přírodě
Někteří koučové jsou přesvědčeni, že člověk by se měl opět propojit s přírodou, která mu pomůže znovuobjevit vlastní intuici. Lesy, louky i hory nám poskytují ideální prostor pro vlastní rozvoj a uvědomění si sama sebe. Pod otevřenou oblohou jsme otevřenější novým impulzům, rozšiřuje se naše zorné pole a my se učíme nazírat věci z jiných úhlů. Klesá nám hladina stresu, zvyšuje se naše pozornost a kreativita a inovativní myšlení se mohou rozvíjet.
Jedinečnost přírody podtrhují její autentičnost a bezelstnost. To nám může pomoci při rozhodování, definování cílů, při řešení vnitřních i mezilidských konfliktů a vnese do našeho života více klidu a srozumitelnosti. Ti, kteří hledají řešení svých problémů venku v přírodě, profitují z jejího nezaujatého a neutrálního přístupu. Příroda nám nastavuje zrcadlo a zobrazuje naše vnitřní procesy a pochody. Náš vnitřní hlásek dostane výraz a my najednou lépe pocítíme, jak bychom chtěli žít.
Zapojte všechny smysly
Co nám může tedy čas strávený v přírodě přinést konkrétního? Knihy často popisují podobnou situaci: Pokud hledáme během hektických a stresujících dní klid, máme se posadit na nějaké klidné místo na čerstvém vzduchu. Zatímco se budou do naší tváře opírat sluneční paprsky, vítr si bude pohrávat s vlasy a ptáci nám budou nad hlavou vesele švitořit, my začneme zcela automaticky dýchat zhluboka, uvolníme se a necháme působit všechny své smysly.
»Tolik věcí by nás mohlo ohromit a dotknout se nás, kdybychom se opět naučili pozorovat svět s otevřeným srdcem.«
Když se skutečně probudíme a začneme vnímat svět kolem sebe, uvidíme skutečné zázraky i v těch nejobyčejnějších věcech. A čím více tyto zázraky obdivujeme, tím více se otevírá naše mysl a duše. Jinými slovy, ten, kdo dokáže otevřít své smysly, automaticky obohatí svůj život.
3 cvičení do přírody
- Uspořádání života. Vyznačte si do půdy kruh. Naskládejte do něj kameny, větvičky, listí, šišky nebo kořeny, které budou představovat věci, osoby, pocity, práci, zkrátka váš aktuální život. Poté se zamyslete, co z toho je pro vás důležité a jak byste chtěli dané věci upravit. Podle toho upravte i rozložení předmětů v kruhu. Naskytne se vám nový cíl, ke kterému můžete směřovat.
- Biografie. Z jednoho stromu udělejte symbol svého narození a postavte se pod něj. Poté se rozhlédněte a jiné místo si představte jako konec života. Stoupněte si mezi tyto dva body a zamyslete se, co byste poradili svému mladšímu já.
- Pomoc s rozhodováním. Stoupněte si pod kopec a představte si, že strana vlevo představuje jednu možnost, strana vpravo druhou, pro niž se můžete rozhodnout. Postupně se vydejte na obě strany a vnímejte své pocity, které při pomyslném přiblížení ke každé z možností zažíváte.
S čím nám příroda pomáhá?
Příroda je mocná čarodějka. Tato odpradávna předávaná věta v sobě skrývá skutečné poselství, které bychom měli mít co nejčastěji na mysli. Příroda nám dokáže někdy pomoci více než sebelepší rada.
Nalézt vlastní hodnotu
Často se nám mnohem snáze podaří objevit krásu a jedinečnost v nějaké krajině než v sobě samých. Každý, kdo vědomě přemýšlí o bohatství přírody a zamyslí se, jak k němu sám přispívá, se možná snáz přiblíží k vlastním silným stránkám a uvědomění si vlastní hodnoty.
Být sám sebou
Dříve bylo pro člověka životně důležité umět rozpoznávat zvuky ve svém okolí. Někdy mu tato schopnost v lecčem pomohla. Pozorné naslouchání zvyšuje naši pozornost a pomáhá soustředit se v daném okamžiku zcela na konkrétní situaci.
Posílit odolnost
Postavte se vzpřímeně vedle nějakého stromu a pozorně ho vnímejte. Jak se dá čelit bouřkám vlastního života? Toto jednoduché cvičení vám pomůže načerpat nové síly.
