Hledání vnitřního klidu

Od dovolené si slibujeme odpoutání od každodenního shonu a starostí, uvolnění a načerpání nové energie. Proto se však nemusíme vydávat na daleké cesty. Cíleně zrelaxovat můžeme i doma. A opravdový vnitřní klid navíc najdeme jen tehdy, když se obrátíme sami do sebe.

„Až když jsem začal mít rád sám sebe, uvědomil jsem si, že se v každé životní situaci nacházím ve správný čas na správném místě,“ řekl jednou Charlie Chaplin. Jakkoli zní volání dálek a turistické cíle jako New York nebo Dillí lákavě a dobrodružně, cesta k sobě samému může být také plná neočekávaných objevů a nakonec nás obohatit mnohem víc než putování na druhý konec světa.

Pokud si vezmeme úvodní slova slavného komika k srdci, pochopíme, že i dovolená ve známém domácím prostředí nám toho může hodně dát. Někdy se nám poštěstí nalézt vnitřní klid i během procházky lesem nebo meditačního večera u blízkého jezera. Většinou ale nebývá dosažení duševní harmonie tak snadné. Proto se vyplatí jít jí vědomě kousek naproti a podpořit ji například pomocí různých tvůrčích aktivit, které naše roztěkané myšlenky udrží na uzdě, pomohou nám pročistit si hlavu a odreagovat se.

Být kreativní není žádné umění

Strávit dlouhé hodiny pletením svetru, zavařovat marmelády nebo se věnovat práci na zahrádce. Mnohé z činností, které naši prarodiče většinou vykonávali s radostí, se mladší generaci zdají mnohdy nudné. Ovšem jen do chvíle, kdy zkusí sami zasednout za hrnčířský kruh nebo vzít do ruky malířský štětec a na vlastní kůži poznají, že kreativní tvoření má v sobě něco ohromně uklidňujícího a osvobozujícího. Vyjádřit své myšlenky a pocity tím, že je přeneseme na malířské plátno, vymodelujeme z hlíny nebo vyřežeme ze dřeva, bývá dokonce lékaři doporučováno jako terapie k uvolnění stresu a napětí. A zároveň i jako způsob sebepoznání.

Když se například snažíme vyrobit na hrnčířském kruhu hrneček, plně se soustředíme na potřebné úkony a naše myšlenky tak nemají příliš šanci odbíhat jinam a zabývat se běžnými starostmi. Mnozí účastníci kurzů keramiky potvrzují, že se při této tvůrčí činnosti zcela ponoří sami do sebe a často ztrácí pojem o čase, podobně jako děti zabrané do své hry.

Nenechte se odradit mylnou představou, že osvojit si podobné umělecké řemeslo bývá velmi náročné a že na to nejste dost šikovní. Pro vysvětlení základní techniky postačí pár minut. A pak už to chce jen zkoušet. A nechat svému kreativnímu potenciálu, který v každém z nás dřímá, volný průběh. Nejde přitom totiž ani tak o talent nebo zručnost, ale spíš o to, že si člověk udělá čas sám na sebe a začne tvořit tak, jak to právě cítí. Po chvíli zjišťujeme, že dotýkat se hlíny a dávat jí nový tvar nám přináší radost. A vůbec nám nevadí, že se při tom ušpiníme. Takže se ani nenadějeme a pod rukama nám začnou vznikat nejrůznější sošky, misky či vázy inspirované naším momentálním rozpoložením. Pomalu se otevíráme, popouštíme uzdu své fantazii a užíváme si možnost svobodného sebevyjádření.

Vypsat se ze svých emocí

Téměř každý, kdo se někdy ve svém životě pokoušel psát deník, ví, že k vyčištění hlavy často pomůže sáhnout po tužce a papíru. Volné psaní nabízí možnost utřídit si roztěkané myšlenky a navíc také ventilovat nezpracované emoce a obavy. Říká se, že vypsáním problémů na papír je i symbolicky odkládáte.

Zkuste si proto cíleně několik dní po sobě zapisovat své prožitky a myšlenky. Možná zjistíte, že vám to pomáhá, neboť si tak při rekapitulaci mnohé ujasníte a lépe porozumíte sami sobě. Nebo si dokonce uvědomíte, že vás psaní natolik baví, že se třeba přihlásíte na kurz tvůrčího psaní a budete se chtít věnovat této činnosti víc.

Při psaní autorských textů není nutné vymýšlet nějaké fantastické příběhy odehrávající se na fiktivních místech. Každý může čerpat inspiraci ze svého života a vlastních zkušeností. I když se vám zdá, že se vám neděje nic zajímavého, o čem by se dalo psát, začněte zdánlivě obyčejnými věcmi. Co vás dnes potěšilo nebo rozzlobilo? I čtenáři se lépe ztotožní s tím, co sami dobře znají. Kdo by se nepousmál nad krátkým příběhem na téma, kam nás může dovést slepá důvěra v navigační systémy.

Zároveň je však dobré nezůstávat jen na povrchu, vnímat a popisovat nejen svět kolem nás, ale snažit se do textu vložit i něco ze svého nitra. Klást si otázky a hledat na ně odpovědi. Prostřednictvím sebereflexe si tak můžeme lépe utřídit myšlenky a nalézt cestu sami k sobě.

Přírodní balzám na duši

Procesu obnovy duševní rovnováhy a přirozenému ztišení samozřejmě výrazně napomáhá také příroda. I vědecké výzkumy potvrzují blahodárné účinky obyčejné procházky lesem, při které jsme obklopeni svěží zelení, spolu s čerstvým vzduchem vdechujeme i vůni jehličí a pryskyřice, nasloucháme šumění stromů a ptačímu cvrlikání. Pobyt v přírodě pomáhá snižovat krevní tlak, zlepšuje náladu, posiluje imunitní systém a celkově harmonizuje náš organismus.

Některým lidem ale pouhé pobývání v náruči přírody a pozorování jejích krás připadá příliš nezáživné a potřebují se soustředit na nějakou konkrétní činnost. Možností je celá řada. V létě se mimo jiné nabízí sjíždění řek na kánoi nebo raftu, spojené se stanováním či přenocováním pod širákem. Klouzat pravidelným tempem po vodní hladině je mimochodem velmi uklidňující.

V přírodě však nemusíme provozovat jen sportovní aktivity. Co takhle vydat se s botanikem objevovat místní květenu, kterou často opomíjíme a založit si herbář. Nebo si nasbírat bylinky a zkusit si pak vyrobit domácí měsíčkovou mast, třezalkový olej nebo pampeliškový med.

Hledání pokladů baví nejen děti. Jeho novodobá forma – geocaching se těší stále větší oblibě u všech generací. Spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skrytého objektu, takzvané „kešky“, o níž jsou známy jen její geografické souřadnice. Jejich přehled najdete na www.geocaching.cz nebo www.geocaching.com, kde se můžete zaregistrovat jako hledači. Je-li lov úspěšný, můžete pak zapsat svou přezdívku a datum nálezu do deníku v objevené skrýši, nalezený „poklad“ si ponechat, ale na oplátku tam vložit jiný předmět.

Při geocachingu tak máte šanci objevit mnohá zajímavá místa ve svém okolí, na která byste se jinak asi nevydali, i klasická turistická místa z jiného úhlu pohledu. Dalším příjemným bonusem je napětí při hledání a následná radost z nalezení „kešky“.

Okem kamery

Výborného společníka na procházky přírodou představuje také fotoaparát, který nám pomáhá směřovat pozornost k na první pohled mnohdy nenápadným, ale pozoruhodným detailům. Soustředit se navíc delší dobu na jednu jedinou věc, například hledání ideálního fotomotivu, působí na většinu lidí, kteří se běžně musí věnovat mnoha záležitostem najednou, velmi uvolňujícím dojmem.

U fotografování jde zároveň o trénink trpělivosti a pozornosti. Stisknout spoušť byste totiž měli až v okamžiku, kdy jste nalezli optimální úhel pohledu i světelné podmínky. Při fototoulkách přírodou se tak můžete vracet v různých ročních obdobích, denních dobách a za různého počasí na stejné místo a sledovat jeho proměny. Pozorovat, jak se zvedá ranní mlha a sluneční paprsky si razí cestu polem vlnícího se obilí nebo jak se vpodvečer halí krajina do úplně jiného světla a získává zasněnou atmosféru. Pokorně čekat a v pravé chvíli zachytit kouzlo prchavého okamžiku.

Soustředit se na drobné detaily, které běžně nevnímáme. I v blízkém okolí svého bydliště, které považujeme za příliš známé a fádní, často prostřednictvím hledáčku fotoobjektivu objevíme nové, zajímavé motivy. Nemusí být na první pohled vyloženě fotogenické, ale o to víc si s nimi můžeme vyhrát. Třeba pár obyčejných sedmikrásek, které pozorujeme z různé perspektivy a zkoušíme si na nich různé kompozice.

Při pravidelném fotografování v přírodě se navíc lépe napojíme na její přirozený rytmus a intenzivněji vnímáme podněty, které k nám vysílá. Domů se pak vracíme zrelaxovaní, vyrovnanější a s jedinečným úlovkem v podobě momentek, které nám budou věrně připomínat ony harmonické chvíle.