Trvá vám někdy dny, týdny nebo dokonce měsíce, než se rozhodnete? Nebojte se: Nejste jediní, kdo to tak cítí. Koneckonců žijeme v době, kdy je díky internetu a globalizaci výběr téměř nekonečný. Třeba i ve volbě povolání máme větší svobodu než předchozí generace. Můžeme si zvolit z nespočtu životních stylů, vybírat z milionů potenciálních partnerů a kdykoli se přestěhovat do jiné země. Není divu, že pro nás není vždy snadné se pro jednu možnost rozhodnout a rozhodnutí neměnit.
Necháváme si pomáhat algoritmy, sestavujeme seznamy pro a proti, na názor se ptáme přátel, ba i dokonce neznámých lidí na sociálních sítích. Přesto dojdeme k závěru: "Ještě nevím". Jinými slovy: Rozhodnutí jsme odložili.
Rozhodování - výzva pro ženy
Především o ženách se často říká, že jim chybí rozhodnost. Ze studií vyplývá, že v průměru jednají ženy opatrněji, více spolupracují a rozhodují se pouze tehdy, když zvážili i zájmy ostatních, a nejen ty svoje. Oproti tomu muži, podle vědců, mají s rozhodováním menší problémy. Tím se myslí, že učinit závazné rozhodnutí je pro ně méně stresuje. Nedělají si tolik starostí s tím, zda je zvolená možnost správná a je méně pravděpodobné, že se budou cítit množstvím rozhodnutí zahlceni. Dalo by se diskutovat o tom, zda takové rozdíly jsou či nejsou zapříčiněny tím, že v každodenním rodinném životě musí o všem možném rozhodovat spíše žena. Ať se jedná o výběr bytu, jeho vybavení, organizace dovolené nebo výběru mateřské školy, může se zdát, že odpovědnost leží spíše v ženských rukou.
Když se ženy rozhodují, často se pak omlouvají
Ženy se v mnoha případech rozhodují na základě instinktu. Přesněji řečeno: v 62 %. Oproti tomu se intuicí řídí pouze 52 % mužů. A další markantní rozdíl: Ženy mají tendenci svá rozhodnutí podrobně vysvětlovat. "Vysvětlujeme osobně motivovaná nebo zvenčí ovlivněná rozhodnutí – začíná to zrušením večeře a končí výchovou dětí nebo způsobem vedení schůze," píše německo-izraelská publicistka Linda Rachel Sabiersová na webu Zeit Online. Žena tím chce předejít tomu, aby ji někdo nevnímal egoisticky a postfakticky. Vlastní názory pak automaticky vysvětluje a snaží se je ihned ospravedlnit. Nemáte někdy pocit, že se dokážete zaplést do vět začínajících na: „protože…“?