Active Beauty
Provokatér společenské diskuse Bob Kartous

Provokatér společenské diskuse Bob Kartous

Žijeme v jedovatém luxusu, tvrdí Bob Kartous. Podle něj společnost není připravená na výzvy digitální doby, a to ovlivňuje i vzdělávání dětí. Proč malým dětem nepatří do ruky tablet a proč podléháme závislosti na technologiích?

K čemu jste dospěl ve své knize o dětech No future?

Zamýšlím se v ní nad tím, jak se za poslední léta změnil svět, ve kterém žijeme. Ukazuji to na příkladu generačních změn. Moje babička třeba žila ještě v takřka středověkých podmínkách, zatímco mé děti se narodily už do digitálního světa a vedou zcela jiný způsob života. Babička často trpěla nedostatkem a občasi hladem, moje děti mají všeho nadbytek. To je evoluční změna, na kterou nejsme geneticky a kulturně vybavení a neumíme se s tím vypořádat.

K čemu tohle podle vás vede?

Protože to neumíme řešit, máme tendenci hromadit rezervy. Nejlépe to můžeme ukázat na globálním problému s obezitou. Teď zažíváme epidemii obezity i u dětí. A ještě větší problém je přebytek v digitálním světě, tedy neustálá přemíra informací, ve kterých se často neumíme orientovat, valí se na nás příliš vjemů a zábavy. Neumíme si s tím poradit a to mění i způsob, jakým bychom měli vychovávat děti.

Umíme to?

Právě, že neumíme. Třeba vzdělávací systémy stojí na modelech, jež jsou už překonané. Současný model fungování škol vůbec neodpovídá tomu, v jakém světě žijeme.

Jak byste popsal dnešní svět a co se s námi děje?

Řada lidí se dnes nechává ovládat technologiemi a utápí se v digitálním i materiálním světě. Často se do něj nechají příliš vtáhnout. Mnohdy si ani neuvědomují, že sahají podvědomě po mobilu, aby se podívali na sociální sítě, protože už jsou závislí.

Proč v nás sítě vzbuzují závislost?

Je prokázané, že při ocenění našich příspěvků na sítích se vyplavuje dopamin a nám to dělá dobře. Existují lidé, kteří jsou závislí na tom, že potřebují vědět, jestli je někdo pochválil na sociálních sítích. Bohužel ale nemáme jasnou představu, kolik jich takovou závislostí trpí.

Jak správně nastavit používání technologií u dětí?

Malým dětem v předškolním věku třeba tablet do ruky nepatří vůbec. Už existují i studie o tom, co to dělá s mozkem. Když děti vystavujeme dlouhodobě obrazovkám, mozek trpí, nerozvíjí se. Starším dětem nemůžeme technologie zakázat, musí je umět ovládat. Ale měli bychom jako rodiče regulovat a kontrolovat, čemu se věnují. Například násilné hry nejsou pro děti vhodné a já to svému šestiletému synovi nedovolím. Naopak trávit se staršími dětmi přiměřený čas nad tím, co je v digitálním světě zajímá, je vhodný časoprostor k vzájemnému sdílení, bytí spolu.
Na čem by si měli rodiče dát při výchově ještě záležet?

Radil bych trávit s dětmi co nejvíce času aktivně. To nejpodstatnější se přitom s dítětem děje v době, než nastoupí do školy. Jen na rodičích záleží, s jakou výbavou a s jakým sebeuvědoměním a sebevědomím nastoupí dítě do školy.

Jak jste to dělal vy se svými dětmi, když byly malé?

Snažil jsem se minimálně dva dny v týdnu být se synem doma. Poznal jsem tak činnosti kolem dítěte se vším všudy a plně jsem se mu věnoval. Právě tak vzniká vztah k dětem. Dítě dá taky vždy přednost aktivní zábavě s rodičem. Když mu dáte na výběr házet si bumerangem nebo sedět u obrazovky, vybere si to aktivnější.

Sám taky preferujete aktivní zábavu?

Snažím se, aby mě práce zároveň naplňovala jak smyslem, tak i intelektuálně. A hýbu se každý den. Každý si dokáže najít na pohyb půl hodiny denně. Pokud tvrdí, že ne, pak to sám sobě namlouvá. A pohyb je přece skvělá příležitost být s dětmi. Starší syn už má svoje návyky, mladší se třeba rád "pere", tak se pereme. Je to rozvoj i zábava pro oba.

Na co se nejvíc těšíte v roce 2022, jaké máte plány?

Nedělím čas na roky, ale se slunovratem přichází vždy určitá naděje a tu v době setrvávající krize, nejen covidové, potřebujeme. Měli bychom společně s Otou Foltýnem začít psát knihu o společenské důvěře, její nepostradatelnosti a obyčejném hrdinství a vcelku jednoduchém způsobu, jak ji navodit. Těším se na hory a pak co nejdříve na tílko, šortky a nazouváky.


Bohumil Kartous (44 let):

Je publicista, řečník, moderátor a
provokatér společenské diskuse“ je ředitelem Pražského inovačního institutu, léta působil ve společnosti EDUin. Napsal knížku No Future, která se týká školství a dětí. Zaměřuje se na téma vzdělávání.


 

Přinášíme vám #dmpodcast!

Osobnosti z našich rozhovorů se vám pravidelně představí ve video i audio variantě také online. Nový #dmpodcast bude po vydání tištěného magazínu dostupný také v aplikacích YouTube, Spotify či Apple Podcast.