Active Beauty
Elizaveta Maximová: Teď si užívám volný čas

Herečka s tatarskými kořeny

Elizaveta Maximová: Teď si užívám volný čas

Narodila se v Kazani, ale do první třídy již nastoupila v Praze. Herectví je pro ni splněným snem. Mluví plynně třemi jazyky a sní o tom, že se prosadí v zahraničí. U čeho si nejlépe vyčistí hlavu a proč chodí k psychoterapeutovi?

Scházíme se v divadle, čemu se teď věnujete?

Aktuálně zkoušíme inscenaci Petra Zelenky Beckham, která má podtitul „Komedie ze světa bulváru.“ Zaměřuje se na největší mediální skandál ve Velké Británii, který se odehrával kolem Davida Beckhama. Moje postava se jmenuje Rebecca Loos, je osobní asistentkou slavného fotbalisty a dle médií byla i jeho údajnou milenkou. V březnu má hra premiéru ve Studiu Dva v Praze. Zkoušeli jsme ji už loni, ale kvůli pandemii jsme museli premiéru odložit.

Herecké profese se pandemie hodně dotkla. Jak to ovlivnilo vás? 

Nejdřív to byl šok, který vystřídala nejistota. Do poslední chvíle jsme nevěděli, zda se divadla zavřou, nebo nezavřou a jak to celé bude. Ještě teď se ruší představení z hodiny na hodinu. Ale během té první vlny pandemie jsem si hodně odpočinula a v mnohém mě to ovlivnilo pozitivně.

V čem například?

Tato období mě učí brát věci tak, jak jsou, a odnesla jsem si i nové návyky. Teď si třeba užívám volný čas. Dřív jsem se skoro hroutila, když jsem měla zrovna volno a nevěděla jsem, co bude dál. Teď vše beru s ještě větší pokorou a vděčností. Umím se prostě zastavit.

Máte raději divadlo, nebo film? 

To je otázka, na kterou právě hledám odpověď. Měla jsem teď delší pauzu, kdy jsem nezkoušela v divadle a převážně točila. A teď při zkouškách Beckhama si uvědomuji, jak moc jsem ráda, že jsem se mohla do divadla vrátit. Nabíjí mě to a miluji ten adrenalin. Během představení nemáte šanci se opravit, udělat něco na druhý pokus, vše se odehrává tady a teď.

Jako malá jste si prý pořád na divadlo hrála, je vaše práce splněným dětským snem? 

Ano, je to splněný sen. Zároveň ale vím, že herectví má i svou daň. Není černobílé. Znám ho i z druhé strany, můj strýc je divadelním režisérem a uměleckým šéfem Národního divadla v mé rodné Kazani a často spolu mluvíme například o tom, kolikrát už měl chuť seknout s uměleckou profesí.

Jak často se vůbec dostanete do rodného Tatarstánu? 

Jezdím tam pravidelně každý rok, jen pandemie všechny plány změnila. Kazaň je krásné město na Volze, teď se rozvíjí a vzkvétá. Mám tam prarodiče, které navštěvuji. Také jezdím za tátou do Moskvy.

 

Dodržujete v Praze nějaké místní zvyky, vaříte třeba tatarské speciality? 

Zvyky nedodržuji, ale miluji tradiční tatarské speciality. Tatarská kuchyně je hodně odlišná od té ruské. Navíc pokrmy se tady v Praze nedají sehnat. Přes pandemii jsem se dlouho nedostala za prarodiči, tak jsem volala babičce a ta mě přes Skype učila péct třeba tradiční tatarské trojúhelníky neboli ečpočmak. Je to kynuté těsto plněné hovězím masem, brambory, cibulí a vývarem. S babičkou jsem konzultovala i přípravu tradičního dezertu čak-čak, což je vlastně piškotové těsto v medu.

Jaké byly vaše začátky v Česku v dětství?

Bylo to náročné. Prý jsem se třeba bála chodit na dětská hřiště, protože jsem měla strach, že nebudu dětem rozumět. Ale hodně jsem toho už zapomněla nebo vytěsnila. Ve škole jsem pak měla velké štěstí na paní učitelku i na spolužáky a brzy jsem se naučila dobře česky.
 
Doma s maminkou mluvíte jen rusky?

Maminka už od začátku zavedla pravidlo, že doma spolu mluvíme jen rusky. Díky tomu jsem neztratila jazyk, za což jsem jí moc vděčná.

Nelákalo vás někdy využít cizí jayky a zkusit se prosadit v zahraničí?

Rozhodně mě to láká. Teď si hledám nové agenty v zahraničí. Chci to zkusit, abych později nelitovala toho, že jsem se o to nikdy nepokusila nebo že mi třeba bránil strach.

Jak si odpočinete od práce, jak si čistíte hlavu?

Chodím cvičit s trenérem a také odpočívám u keramiky. Ráda maluji nebo chodím na sólový zpěv. Jako součást psychohygieny vnímám i psychoterapii. Je to téma, které by už nemělo být ve společnosti vnímáno jako tabu. V mé bublině už je to naprosto přirozenou součástí práce na sobě.

V čem vám to pomáhá?

Jako herečka pracuji hodně s emocemi a je to pro mě důležitý ventil. Do života si neseme mnoho věcí z dětství, z výchovy, z okolí a všechno to ovlivňuje mechanizmy našeho přemýšlení. Podle toho pak fungujeme. Mnoho lidí zapomíná, kde jsou oni sami. Terapie nám pomáhá zvládnout životní situace se vší upřímností k sobě samým. Stejně jako mám trenéra, se kterým se starám o tělo, mám i psychoterapeuta, se kterým pečuji o svou psychickou pohodu.

Na jakou práci se teď nejvíc těšíte? 

Těším se na premiéru inscenace Beckham ve Studiu DVA a také na nový seriál Chlap, který se vysílá od března na Nově. Moje postava se jmenuje Linda Myšičková, je čerstvou absolventkou lékařské fakulty a nastupuje do nemocnice, kde hledá své místo v kolektivu, profesi i životě. Těším se také na obnovenou premiéru inscenace Tajemná záře nad VILOU v Divadle Letí. Počet diváků na každé představení je limitován a celá inscenace je naší velkou srdcovou záležitostí.


Elizaveta Maximová (29 let):

Narodila se v tatarské Kazani, v sedmi letech se přestěhovala s maminkou do Prahy. Po maturitě na anglicko-českém gymnáziu nastoupila na DAMU, kde vystudovala činoherní herectví. Ztvárnila mnoho filmových i televizních rolí. Objevila se například ve filmech Přání Ježíškovi, Hra nebo v minisérii Stockholmský syndrom. Zahrála si v seriálech Spravedlnost, Trpaslík nebo Božena. Hostuje v Dejvickém divadle či Divadle Letí.


 

Přinášíme vám #dmpodcast!

Osobnosti z našich rozhovorů se vám pravidelně představí ve video i audio variantě také online. Nový #dmpodcast bude po vydání tištěného magazínu dostupný také v aplikacích YouTube, Spotify či Apple Podcast.