Umění improvizace

Zdá se, že se dnešní doba nese ve znamení plánování a improvizaci neprávem degraduje na pouhé nouzové řešení. Přitom jde o umění, které nám může otevřít úplně nové cesty a obzory.

Plánujeme rádi. Tedy většina z nás. Plánujeme téměř všechno. Nejen pracovní úkoly a schůzky, ale i proč a kde se setkáme s přáteli, kdy a jak strávíme s partnerem romantický večer, s kým oslavíme narozeniny, kolik budeme mít dětí a co budeme dělat v penzi. Plánujeme dovolenou, kariéru i založení rodiny. Plánujeme žít zdravěji, zlepšit svoji kondičku a změnit se k lepšímu. Spřádáme plány, kde bychom chtěli být za pět, deset i patnáct let. Plánujeme zkrátka celou svoji budoucnost. Malujeme si ji. Přemýšlíme, jak dosáhnout svých cílů. Děláme si seznamy. Zapisujeme si termíny do diáře a kalendáře. Všechno máme rozplánované do posledního detailu. Vypadá to, že máme všechno pod kontrolou. Až se znenadání jednou stane něco neočekávaného a překvapivého, co nám zkříží veškeré plány. A co teď? Můžeme se inspirovat u těch, kteří si s plánováním hlavu příliš nelámou.

Improvizátoři

Žijí ze dne na den a poslouchají svou intuici. Přizpůsobují se dané situaci. Pohotově reagují na změny. Jsou flexibilní, svobodní a otevření všemu novému. Nebo tak alespoň sami sebe vidí. Těm, kteří se však raději drží naplánované osnovy a chtějí mít život pevně ve svých rukách, podobný přístup připadá jako jízda na horské dráze. Nahoru a dolů. Ztraceni v labyrintu možností. Jako obvykle je proto ideální hledat zlatou střední cestu.

John Lennon zpíval ve své písni „Beautiful Boy (Darling Boy)“: „Life is what happens to you while you´re busy making other plans.“ Tedy život je to, co se nám děje, když se horlivě zabýváme jinými plány. Samozřejmě můžeme zkusit žít trochu méně podle plánu. Soustředit se na přítomný okamžik. Být tady a teď. Nechat věcem volný průběh. A příliš neuvažovat o budoucnosti. Zabráníme tak zklamání z toho, že se věci nedějí tak, jak jsme si je představovali. Nejlepší by bylo nepředstavovat si vůbec nic. Což ale není zcela možné. Každý člověk totiž přirozeně přemýšlí o tom, co bude dál. Má svoje přání a touhy. A řídí svůj život, i když možná často nevědomky, směrem, který pro sebe považuje za správný. Zároveň se však nemůžeme vyhnout překvapení, která se objeví, kdy se jim zachce. Nemá cenu se jim bránit. Nic nám to nepřinese, ani to nezvrátí běh věcí. Můžeme se ale naučit, jak s překvapeními zacházet a jak na ně reagovat, aby nás příliš nevykolejila.

Dobrá příprava je základ

Slovo improvizace mívá nádech dobrodružství a nečekaných příslibů. Je odvozeno z latinského adjektiva „improvisus“ ve významu nepředpokládaný, nepředvídaný, netušený. Ten, kdo improvizuje, může budit dojem, že se jen tak protlouká životem, nepřipravený a možná i nekompetentní. To ale vůbec není pravda.

Představte si například, že máte prezentaci před důležitým zákazníkem. Váš notebook ale najednou přestane fungovat. A všechno, co jste si připravili a zpracovali, je pryč. Právě v takové chvíli má výhodu ten, kdo se nenechá jen tak zaskočit a umí dobře improvizovat. Kdo nepropadne panice, zůstane v klidu a třeba udělá i vtip, který odlehčí situaci. Kdo pohotově zareaguje a rychle vymyslí alternativní řešení. Sáhne po tužce a papíru, na který načrtne tabulky a diagramy. Má v hlavě potřebná čísla a fakta a zvládne tak prezentaci i spatra. Čím lépe jsme tedy připraveni, tím méně musíme skutečně improvizovat. Jak logické. V tomto duchu tedy nejde u improvizace o něco zcela nepředvídatelného. Nedá se to sice předem přesně naplánovat, ale můžeme to brát v úvahu.

Winston Churchill

“Nejnáročnější na přípravu jsou moje spontánní, improvizované projevy.“

Což však může být ještě náročnější než jasný plán. Musíme tak totiž vzít v potaz všechny možnosti, přehrát si v hlavě nejrůznější scénáře a dobře si promyslet, jak v které situaci co nejlépe zareagovat. Když například nečekaně odřekne paní na hlídání dětí nebo na dovolené u moře každý den prší. Když nám náš domácí mazlíček poničí důležité pracovní podklady nebo máme najednou okno. Když začne stávkovat technika nebo nás kolega znejistí svou hloupou poznámkou. Na všechno se ale připravit nemůžeme. Překvapení totiž už ze své podstaty přichází znenadání a v podobě, kterou bychom nikdy nečekali. Co nám tedy zbývá? Přece improvizovat!

Takže žádné krůpěje potu z nervozity a vrásky na ustaraném obličeji. Žádné koktání a nejistota. Rozhodující je sebevědomé vystupování. Stát rovně se vztyčenou hlavou, nehrbit se, usmívat se, zůstat v klidu, nevyhýbat se tázavým pohledům, hledat alternativní řešení a možnosti. Jednoduše pokračovat, jako by se nic nedělo. Naše mimika a gesta výrazně ovlivňují naše pocity. Což znamená, že kdo se bude chovat a tvářit jistě a suverénně, bude se tak také cítit.

Zůstat v klidu

Kdo se chce naučit improvizovat, měl by se podívat pod prsty hercům. Jaká je jejich mimika a řeč těla? Jak dokáží pobavit publikum i bez naučeného textu? Pozorně naslouchají jeden druhému, táhnou za jeden provaz, chopí se každé příležitosti, reagují spontánně, jsou flexibilní a spoléhají se na svou intuici. Někteří lidé mají tyto schopnosti vrozené, jiní se to musí naučit. Což znamená především: Zachovat klid. Zhluboka se nadechnout. Pokud je to možné, na chvíli zavřít oči. Počítat do tří. A potom si říct: Ať už se stane cokoli, tak hrozné to není a já to zvládnu. Tak se uklidníme, pročistíme si hlavu a můžeme hledat řešení, jak z dané situaci vybruslit co nejlépe.

Když nám nečekané překvapení zkříží cestu, nemusí to však vždycky znamenat problém. Právě díky tomu můžeme objevit něco nového a rozšířit si obzory. A kdo ví, třeba se nám tahle oklika natolik zalíbí, že si ji nakonec vybereme jako náš nový směr. Vůbec se pak nebudeme chtít ohlížet zpátky a vracet se do starých kolejí. Rozchod s partnerem nebo výpověď z práce nás samozřejmě zpočátku nepříjemně rozhodí, časem ale mnohdy zjistíme, že to bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát.

Chopit se příležitosti

Předpokladem samozřejmě je, že ji jako takovou rozpoznáte. Což znamená rychle přemýšlet, kombinovat a improvizovat. Spontánní chování a reakce si přitom můžete částečně natrénovat. Nedělejte proto vždycky všechno tak, jak jste zvyklí. Zkoušejte nové věci a jiné cesty. Záměrně občas porušujte svoje zvyky a bourejte stereotypy. Snažte se žít přítomným okamžikem. Čas od času proveďte něco bláznivého. Rozhodujte se podle svého vnitřního hlasu. Tímto způsobem si zvyknete používat svoji intuici.

Rozpoznat příležitost je také otázkou cviku. Je třeba být pozorný a všímavý. Dívat se na věci z různých úhlů. Některé možnosti člověka přímo bijí do očí, jiné se naopak rády schovávají a zůstávají na první pohled skryté. Nalézt je však můžeme všude, ve špatných zprávách mnohdy dokonce snáze než tam, kde všechno vypadá růžově. Můžeme je objevit právě v okamžiku, když kamarádka na poslední chvíli zruší domluvený sraz nebo když máme pocit, že se nám hroutí svět. V každé situaci záleží na tom, jak k ní přistoupíme a co si z ní vezmeme. Vždycky existují alternativy. Mnohdy se z nich dokonce vyklubou ještě lepší možnosti, než jsme původně čekali. Jde o to, rozhlížet se pozorně kolem sebe, dobře naslouchat a zůstat optimisticky naladěný. Ty nejlepší věci se nám ale nestanou prostě jen tak. My sami musíme udělat to nejlepší z toho, co se nám právě děje. Překvapení pak nepředstavuje nic jiného než další výzvu. Možnost, jak myslet a jednat jinak. A trénovat umění improvizace.

Umění improvizace v 5 krocích

• Nečekaná událost je spojencem improvizace. Bez ní by nebyla nutná.
• Překvapení je startovním výstřelem pro improvizaci. A zároveň zdrojem inspirace.
• Klid je nejlepším kostýmem pro improvizaci. Chaos promění v dovednost.
• Sebejistota je královskou disciplínou improvizace. Dělá ze zdánlivě nemožného možné.
• Nové obzory jsou odměnou za improvizaci. Otevírají dveře k jiným světům.