Menu

Umění odpouštět

Zbavujeme se zbytečné zátěže.

Home » Životní styl » Umění odpouštět - 11.2017

Kdo nedokáže překonat staré křivdy a živí v sobě zlobu, ubližuje především sám sobě. Odpuštění však přináší šanci na nový začátek.

„Pokud jste přesvědčeni o své vyrovnanosti, jděte navštívit svou rodinu,“ říká americký duchovní učitel Ram Dass. Vztahy s našimi nejbližšími pro nás totiž většinou představují tu největší výzvu. A právě v období Vánoc prochází obzvlášť zatěžkávací zkouškou, přičemž pak o to intenzivněji a bolestivě pociťujeme propastný rozdíl mezi vysněnou idylou a realitou, kterou skutečně žijeme. V mnohých rodinách neprobíhají vánoční svátky zdaleka tak harmonicky, jak bychom si přáli. Naopak na povrch často vyplouvají potlačované konflikty a vzájemné neshody, otevírají se staré rány a v atmosféře napětí sami často reagujeme podrážděně a vznětlivě i na nevinné připomínky či zdánlivě křivé pohledy. Do vytoužených svátků klidu, pohody a pospolitosti to má opravdu daleko.

Negativní emoce nás svazují

Aby se naše emoční zranění mohla opravdu zhojit a my mohli začít znovu s čistým stolem, je třeba naučit se odpouštět. Což samozřejmě nebývá vždycky tak snadné. Zejména, pokud jde o víc, než o zapomenuté narozeniny, rozbitou vázu nebo hloupou poznámku. Vztek a ublíženost přitom představují důležité pocity, které bychom neměli ignorovat nebo potlačovat. Zahrnují totiž v sobě i určité poselství, které nám například říká, že někdo překročil naše hranice nebo že nám určitá situace nedělá dobře. Díky tomu můžeme lépe pochopit své limity a uvědomit si svoje potřeby.

Pokud v sobě ale stále živíme staré křivdy, nebo se dokonce upínáme k představám o pomstě a v myšlenkách se k tomuto tématu stále vracíme, škodíme tím nejvíce sami sobě. Nezpracované negativní emoce nebo zážitky se ukládají hluboko do našeho nitra a při nejbližší příležitosti se mohou opět naplno rozhořet. I pokud s člověkem, který nám ublížil, přerušíme veškerý kontakt, potlačovaná zlost a zatrpklost k nás němu nadále vážou, i když jsme si mysleli, že už jsme za ním spálili mosty. Následující krátká historka je toho názorným příkladem.

 

Uzavřená kapitola

Odpustit neznamená jednoduše omluvit veškerá bývalá příkoří, která se nám přihodila. Jde spíš o to, osvobodit se z pout minulosti a zbavit se zbytečné zátěže, abychom mohli svobodně a lehkým krokem kráčet vstříc budoucnosti. „Odpustit znamená vzdát se veškeré naděje na lepší minulost,“ formuloval to vtipně a přesně buddhistický učitel Jack Kornfield.

 

Co se jednou stalo, totiž už nemůžeme nijak změnit. To nejlepší, co pro klid své duše a pro sebe samé můžeme udělat, je nechat to prostě být a nadále na tom vnitřně neulpívat. Zároveň se tak vymaníme z role pasivní oběti a můžeme sami začít aktivně jednat. Přestáváme se tedy přehrabávat ve věcech minulých, ale naopak se soustředíme na přítomnost a na to, co dobrého pro sebe můžeme momentálně udělat. Z minulosti se ale samozřejmě můžeme poučit. Můžeme si díky ní uvědomit potřebu nastavit v budoucnu jasnější hranice nebo otevřeněji mluvit o svých potřebách. Čímž v žádném případě nedáváme najevo slabost, ale naopak sílu a odvahu.

Přesto se odpuštění nedá jen tak vynutit. Jde často o dlouhý a obtížný proces. Který začíná tím, že si nejprve uvědomíme a přijmeme všechny pocity, které v nás dané ublížení vyvolalo. Právě ženy, kterým bývá vštěpováno, jak mají být chápavé, proto mívají spíš tendenci svůj hněv potlačit, spolknout vztek a rychle odpustit. Pokud však svou vnitřní bolest neuznáme a nenecháme jí dostatečný prostor k vyjádření, bude v podvědomí dál narůstat. A může při jiné příležitosti a možná i na zcela nevhodném místě vyústit v nečekanou explozi.

Proto je lepší nejdříve ustoupit o krok zpátky, podívat se na věc s racionálním nadhledem a uvědomit si, že odpuštění a smíření pro nás představuje daleko lepší řešení, než nadále podléhat destruktivním myšlenkám a emocím. Postupně, krůček za krůčkem a s pomocí velké trpělivosti může toto prozření proniknout až k našemu srdci a umožnit jeho zhojení a zacelení ran. 

Soucit a vzájemný respekt

Poté, co získáme určitý odstup, se můžeme pokusit pochopit i pocity a důvody toho druhého. Mezilidské vztahy se nikdy neobejdou bez bolesti. Všichni se často nevědomky vzájemně zraňujeme, urážíme a zklamáváme. Nikdo z nás není dokonalý, proto bychom měli být shovívaví i k ostatním. Zároveň je třeba sebrat odvahu, přiznat si svou zranitelnost a otevřeně o tom mluvit se svým protějškem. „Mrzí mě/ubližuje mi, co jsi řekl/udělal. Nerozumím tomu. Můžeš mi to, prosím, vysvětlit.“

A i přestože nejsme ani pak vždy schopni vžít se do pocitů a myšlenkových pochodů toho druhého, můžeme alespoň projevit respekt k jeho pocitům, úhlu pohledu a potřebám. Pak je tu i šance na nový společný začátek.

Někdy však už nejde vztah zachránit. A i to je v pořádku. Odpouštět totiž neznamená vzdát se svých zásad a hranic a říkat „ano“, když myslíme a cítíme, že na místě je „ne“. Což platí obzvlášť v případě, kdy je ve hře i fyzické nebo psychické násilí.

 

Odpustit sami sobě

Osoba, které nám bývá obzvlášť zatěžko odpustit, jsme my samotní. Často býváme sami k sobě příliš kritičtí a přísní. Chovat však vůči sobě samým vztek a zlost, nás však činí nešťastnými a dlouhodobě to může vést i ke zdravotním problémům. Tělo totiž nedokáže rozlišovat, zda se jedná o vnějšího nebo vnitřního útočníka a v obou případech reaguje zvýšeným stresem, pocity napětí a strachu, což se negativně odráží na celkové psychické kondici. Vnitřní boje bývají také častým zdrojem konfliktů se svým okolím.

Aby mohl na všech frontách zavládnout mír, je tedy třeba nejprve ukončit válku sami se sebou. Pak je tu i daleko větší naděje, že letošní svátky prožijeme v klidu a harmonii.

Tipy, jak snáze dospět k odpuštění

Pokud ve vás stále hlodají výčitky nebo se užíráte starými křivdami, může být přínosné vypsat tyto pocity na papír. Napište necenzurovaný dopis osobě, které se to týká, a formulujte v něm otevřeně vše, co vás tíží na duši. Tento dopis neodesílejte adresátovi, ale zničte jej v rámci rituálu odpuštění tím, že ho roztrháte na kousky nebo ještě lépe spálíte a popel vysypete do řeky. Tento symbolický krok vám pomůže vědomě se odpoutat od starého břemene.

Mějte sami se sebou trpělivost. Schopnost odpouštět je třeba postupně trénovat. Nezačínejte hned s těmi nejkomplikovanějšími případy a největšími křivdami. Zkoušejte si to nejprve třeba s nepříjemným číšníkem či prodavačkou nebo špatně naladěnými kolegy. Pokud po podobné zkušenosti zjistíte, že odpuštění přináší daleko lepší pocit než vztek a zlost, bude se vám v budoucnu i v těžších situacích odpouštět snáze.

Existují nejrůznější přístupy, strategie a rituály spojené s tématem odpuštění. Každému může vyhovovat něco jiného, proto se vyplatí zkoušet různé věci a řídit se přitom svými pocity.

Pokud vás nějaký konflikt zranil nebo vámi otřásl natolik, že se s tím nedokážete sami vyrovnat, neváhejte vyhledat odbornou podporu a pomoc psychologa.

Sdílet
Nahoru
Pro optimální zobrazení webové stránky používáme cookies. Tyto soubory můžete ve svém prohlížeči kdykoli deaktivovat.OK