Menu

Srdečné Maroko

Cesta napříč zemí

Home » Inspirace » Srdečné Maroko - 03.2019

Jedna z nejoblíbenějších turistických destinací v severní Africe nabízí více než orientální klišé. Vezměte si s sebou na dovolenou dostatek času, abyste stihli procestovat celou zemi. Jako suvenýr si poté odvezete vzpomínky na velmi dobrosrdečné domorodce.

„Nejsou ty šaty moc úzké?“ ptám se. „Ne, sedí ti perfektně,“ odfrkne si Malika. „To myslíš ironicky?“ Za okamžik už se obě popadáme smíchy za břicho. A to jsme se seznámily sotva před hodinou. Právě stojíme v převlékací kabince ve městě Tetuán v severním Maroku. Na okraji mediny, tedy starého centra, vlastní Maličina kamarádka obchůdek s kaftany, tradičními arabskými šaty. Ty tvoří hlavní složku oblečení místních žen. Kaftany bývají šité z mnohdy drahých materiálů, jako je například samet, zdobí je různorodé ornamenty a aplikace a nechybí také složitě propracovaný pásek. „Musíme si pospíšit, svatba začne co nevidět,“ nabádá nás 17leté děvče. „Pojďte se mnou ke mně,“ pokračuje, „tam se můžete převléct a nalíčit.“

A tak jsme se zčista jasna a náhodou ocitly na svatbě, aniž bychom to dopředu plánovaly. Koneckonců, během cesty ze severu na jih Maroka jsem potkala hned několik milých žen, které mě nepřestaly překvapovat svou otevřeností a dobrosrdečností.

Tetuán, město s téměř 400.000 obyvateli, kde žije i Malika, leží mezi pohořím Ríf a Středozemním mořem, zcela stranou od hlavního turistického ruchu. Klikaté uličky jeho mediny patří ke Světovému dědictví UNESCO. Svou pozoruhodností si mě získal také městský trh, na kterém prodejci hlasitě vychvalovali svou zeleninu, maso, koření, kopy oliv, pomeranče nebo datle. Kromě toho hostí toto město také menší variantu proslulé tradiční koželužny ve Fesu, která je otevřena i pro návštěvníky.

Marocká svatba

Jakmile jsme s Malikou dorazily na svatbu, zavalil nás pocit, jako bychom se přesunuly do filmového světa. Obklopovalo nás vznešené oblečení, drahé šperky a výrazné make-upy. Samotný sál působil, jako by ho někdo vystřihnul z orientální pohádky. Dlouhé hodiny jsme proseděly u stolu s mnoha dalšími ženami a jediným naším úkolem bylo vypadat krásně. Samozřejmě, že jsme se cítily jako princezny.

Na stole před námi každou chvilku přistál jiný chod. Takže jsme vzpřímeně seděly a ochutnávaly všechny ty pro mě cizokrajné pokrmy. Teprve ve chvíli, kdy přišla na scénu živá kapela, ženy vyskočily a začaly divoce tančit, zpívat a tleskat. Jedna z žen u našeho stolu, která uměla jako jediná anglicky, nás dokonce pozvala další den na výlet.

Jmenuje se Naima, pracuje jako učitelka a porodila dva syny. Z šátku na hlavě jí vykukují červené vlasy. Má dobrou vyřídilku, a když vypráví nějaký vtip, šibalsky se u toho usmívá. A že jich zná opravdu notnou dávku. Její manžel nás celý den vozil po městě, na pláž i do restaurace. Naima s sebou raději vzala také svého dvanáctiletého syna jako tlumočníka, prý jen pro jistotu.

Zatímco jsme seděly v restauraci, přidala se k nám po chvilce čtvrtá žena, sestra Naimy. Ještě teď se mi sbíhají sliny, když si vzpomenu na tu lahodnou cizrnovou polévku, křupavou rybu, hovězí tahini, zeleninu a kuskus. Zcela přirozeně jsme všechny sklouzly do velmi osobního rozhovoru a vyměňovaly jsme si nejrůznější zážitky a zkušenosti. Restaurace se chvilkami otřásala pod naším hurónským smíchem a nejeden z hostů se na nás otáčel.

Večeře v Marrákeši

Tajemné kouzlo vyzařuje také Saidin byteček v Marrákeši. Tahle mladá matka samoživitelka, přítelkyně nějaké přítelkyně, mě pozvala k sobě domů na večeři. Vypráví o tom, jak se ještě jako dívka provdala za rodinného přítele, aby mohla studovat ve městě, o manželství bez lásky a o strýčkovi, který jí jakožto právník pomohl s rozvodem.

Také se svěřuje s tím, jak je pro mladou ženu v Maroku složité se osamostatnit a vychovávat dítě. Nakonec se rozpovídá o své nové lásce, tentokrát pravé, a úplně se rozzáří. Po celou dobu nám stíhá něco zaujatě vyprávět, přitom vysvětluje své devítileté dceři zadání domácího úkolu a servíruje nám mátový čaj.

Saidino město, Marrákeš, je místem mnoha tváří. Na první pohled návštěvník vnímá pouze úzké, spletité uličky pestrobarevného trhu, kde se prodávají malé i velké sny z tisíce a jedné noci, od čajových nádob až po kožené tašky poseté cetkami. Turisté většinou míří na náměstí Jemaa el-Fna, k mešitě Kutubíja, ke skvostnému paláci Bahia a bujné zahradě jménem Majorelle. Na druhý pohled však stačí intenzivní setkání s některým z domorodců, například se Saidou, a okamžitě začnete Marrákeš vnímat zcela jinak.

Mezi tradicí a modernou

K procestování tak rozmanité země, jakou představuje Maroko, pár týdnů nestačí. Na jednu stranu se v Maroku konzervativně dbá na tradice, na druhou stranu je tu ohromný vliv moderní doby. Nejtypičtěji odráží tento rozpor role ženy. Maroko se stalo zatím jedinou arabskou zemí, která ústavně ustanovila rovnocenné zacházení pro muže i ženy. Realita však často pokulhává. Sama jsem to pocítila na několika místech, zejména tam, kde žijí chudí lidé a kde je vzdělání spíše raritou.

Pohostinnost je všude stejná. Největší se mi dostalo na místech mimo vyšlapané turistické cestičky. Ženy, se kterými jsem se spřátelila, mi dodnes posílají zprávy. „Ty jedeš na hory? Tak si s sebou vezmi dostatek teplého oblečení!“ nebo: „Jak se máš? Chybíš nám.“ Často jsem z nich cítila, že mi závidí bezbřehou svobodu, která jim zůstává stále ještě odepřena.

Během čtyřtýdenní cesty napříč Marokem jsem viděla většinu toho, co zobrazují turistické prospekty: historická města, barevné trhy, mozaikami zdobené islámské náboženské školy, luxusní sídla mocnářů, zpustošený venkov s oázou a datlovníky i kilometry dlouhé písečné pláže. Avšak to, co se mi zarylo do paměti navěky, je Maličina dobrosrdečnost, Naimina otevřenost a Saidina odvaha.

Města s osobitým kouzlem

Asilah: Umělecké městečko u Atlantiku doporučují cestovní kanceláře jako tajný tip. Přivítá vás medina s romantickými uličkami orámovanými bílými domky a malými obchůdky nabízejícími suvenýry od koberců po šperky. Speciální atmosféru dokreslují nástěnné malby, které v medině vznikají při každoročním festivalu.

Chefchaouen: Tohle modré město bychom mohli popsat jako snové místo kdesi v horách: nebesky modré domky s barevnými doplňky. Ve skutečnosti se Chefchaouen proměnil v jakési instagramové městečko. Kdokoliv sem totiž zavítá, máchá kolem sebe selfie tyčí a foťákem. Nejlepší výhled se vám naskytne z muzea Kasbah.

Každý rok hostí Asilah umělce z celého světa, kteří během kulturního festivalu vytvářejí na místních domech pozoruhodné malby.
Turistka si vybírá suvenýr na trhu v Maroku
Chefchaouen, Maroko
Maroko, Ríf (Chefchaouen ), modré město

Meknes: Pokud toužíte spíše po klidu, navštivte Meknes. Menší ze čtyř marockých královských měst (Fes, Marrákeš, Meknes a Rabat) vás každý večer obklopí kejklíři, muzikanty a zaklínači hadů. Navštívit se vyplatí městskou bránu Bab Mansour a školu koránu Medersa Bou Inania.

As-Sawíra: Bílé domy, umělci, šumění Atlantiku a všudypřítomný vítr. As-Sawíra je malebným přístavním městem, ve kterém se chce člověku zůstat už navěky. Dopřejte si vyhlídku z městské věže, odkud už vám stačí jen pár kroků k městské pláži. Při každoročním hudebním festivalu Gnaoua se propojí domorodí hudebníci s umělci z celého světa.

Pět praktických tipů na cestu do Maroka

  1. Doprava

Do Maroka se letadlem dostanete už zhruba za pět hodin. Autorka cestovala vlakem přes Německo, Francii a Španělsko. Z jihu Španělska trvá cesta na sever Maroka lodí zhruba hodinu. V marockých městech se nejvíce vyplatí chodit pěšky, případně si na delší trasu vzít taxík. Důležité: Předem se domluvte na ceně anebo se ujistěte, že řidič zapnul taxametr. Na cestu napříč zemí se můžete vydat vlakem nebo autobusem, tamní dopravní síť je velmi dobře vystavěna.

  1. Marocká kuchyně: Tajine

Typický pokrm v Maroku představuje tzv. tajine, tedy masový nebo zeleninový pokrm připravený v hliněném hrnci. Podle tradičního postupu se tajine dusí na dřevěném uhlí několik hodin. Dnes vaří většina restaurací toto jídlo v rychlovarném hrnci a hliněný hrnec používají pouze k servírování. Pokud si chcete užít autentický zážitek, zajděte do některého z podniků v postranních uličkách mimo hlavní turistický ruch nebo si připravte trochu víc peněz a navštivte restauraci pro fajnšmekry. Například restauraci Libzar v moderní městské části Guilez v Marrákeši.

  1. Ubytování v rijádech

Luxusních hotelů najdete v Maroku nekonečné řady. Typická místní atmosféra v luxusním i jednoduchém duchu na vás dýchne v tzv. rijádech. Jedná se o historické městské domy se stinným dvorem. V celé zemi, zejména však v Marrákeši, skupují zahraniční investoři nemovitosti, aby je předělali na ubytovací zařízení. Jestliže svou cestou chcete podpořit domorodce, najděte si ubytování v některém z rodinných podniků (například Dar MFaddel ve Fesu nebo Riad Dari v Tetuánu).

  1. Orientální lázně hamam

Skutečný odpočinek si můžete během cest dopřát v místních lázních s dlouhou tradicí, nazývaných hamam. Turisté nejčastěji míří do luxusních rezortů, kde si mohou dopřát masáže a pečující rituály přesně podle svých přání. Zdejší ceny však patří i na poměry Maroka k těm vyšším. Ale lákavé nabídce často neodolají ani domorodci, kteří si mohou tyto lázně dovolit. Přístupnější variantou jsou mini lázně, které najdete téměř v každé vesnici, připravte se však na to, že ne vždy v nich panují hygienické poměry v takové míře, na jakou jsme zvyklí. Tyto lázně často navštěvují místní ženy, jednak aby se umyly a také aby si vyměnily nejnovější drby.

  1. Nákupy a smlouvání

Maroko si musí zamilovat všichni lidé se smyslem pro kvalitu a ruční práci. Keramické nádobí, dlaždice, dřevěné výrobky, kabelky a boty z kůže, ručně vázané koberce, kosmetické produkty z arganového oleje… seznam je nekonečný. Pro turistu ale bohužel často může být obtížné rozpoznat poctivou ruční práci od levného a falšovaného zboží. Obecně platí, že by člověk neměl věřit všemu, co mu obchodník vypráví. Pokud chcete jít na jistotu, informujte se o kvalitních produktech typických pro danou zemi v cestovním průvodci nebo si vezměte k ruce nějakého domorodce.

Dodatečné informace:

Ponořte se do orientu

Pohádkové orientální Maroko známé z pohlednic najděte v různých koutech po celé zemi. Například v údolí u řeky Dra, asi 200 kilometrů jižně od Marrákeše. Již samotná jízda klikatými horskými cestami je spektakulární. Záchytným a orientačním bodem se stalo město Ouarzazate, ležící mezi pohořími Vysoký Atlas a Antiatlas, které se nazývá „branou do pouště“. Podél řeky Dra se rozprostírají zelené oázy s tisíci datlovými palmami, vesničkami z hliněných domků a pevností (kasba). Některé z nich v současnosti slouží jako hotely.

Tipy na přenocování:

Kasbah Timidarte u Agdz je vesnický, sociálně-ekologický projekt nabízející ubytování.

V Kasbah La Palmeraie ve městě Skoura přenocujete spolu s místní rodinou.

Nahoru
OKDalší informace