Menu

Radujte se z maličkostí

Síla pozitivních emocí

Home » Životní styl » Psychologie » Radujte se z maličkostí - 11.2016

Blízká osoba. Domácí mazlíček. Nečekaný dárek. Nezapomenutelný zážitek. Milá vzpomínka. Kousek čokolády. Radost může mít mnoho podob. Ale jen jednu tvář. A ta se široce usmívá.

Úsměv se nám tlačí do koutků úst. Zvedá je nahoru. Po chvilce překvapení se rty přidají, zformují se do půlkruhu a trochu se pootevřou. Zuby mohou zvědavě vykouknout ven. V celém obličeji se něco děje. Také tváře se nadzvihnou, až téměř k očím, kolem kterých se vytvoří vějířky rozpustilých vrásek. Nakonec se nahoru pohne i čelo, jako pomyslná střecha radosti. Opravdové radosti. Upřímné. Srdečné. Kterou neumíme řídit ani usměrňovat. Při které se v našem nitru uvolňují hormony štěstí. Dopamin a serotonin se chytnou za ruku a rozletí se tanečním krokem skrze nervové dráhy. Kdyby byla radost pouze předstíraná, vůbec by se takhle nenamáhaly. V naší duši by se nerozsvítilo žádné světýlko. Ale teď se celé naše tělo cítí uvolněně a lehce. Starosti se jako mávnutím kouzelného proutku rozplývají. Zdá se nám, že se zastavil čas. Takovou úžasnou sílu má radost!

Společný smích

junge Frau mit roter Haube und roter Bluse die lachtRadost dělá z člověka společenskou bytost. Jako emoce, která spojuje, nám umožňuje sociálně se integrovat do určité skupiny lidí. Vytváří důvěru. Pocit sounáležitosti. Což bylo pro evoluci zásadní. Proto nám je také radost vrozená. Nemusíme se ji učit. Miminka a malé děti se radují samy od sebe. Zcela podvědomě. Ani nemohou jinak. Když se na ně maminka usměje, automaticky úsměv opětují. Tato reakce je v nás naprogramovaná od přírody a většinou přetrvá až do dospělosti. Tehdy pochopíme smysl a spouštěče radosti a můžeme ji vědomě ovlivňovat. Důležité je neztratit schopnost přirozeně se radovat. Radost roste spolu s námi. Malé děti se rády otáčí za přátelskými obličeji, usmívajícímu se člověku věnují delší pozornost. „Radostný úsměv na lidské tváři je nejsilnějším stimulem, jaký existuje,“ napsal Michael Trimmer, profesor klinické psychologie. Radost se projevuje v naší mimice, gestech i chování. Každý člověk ji dokáže jednoznačně rozpoznat, ať už pochází z jakékoli kultury nebo země.

Óda na radost

Občas přichází pocit radosti sám od sebe, bez důvodu. Rozzářeně postává u naší postele a přeje nám dobré ráno a krásný den. Jindy se naopak jako naschvál nechce ukázat. Je zapotřebí ho něčím nalákat. Což nemusí být nic velkolepého. Někdy stačí uspokojit základní lidské potřeby jako dostatečný příjem potravy nebo potřebný spánek a odpočinek. Pokud chceme, aby se radost dlouhodobě uhnízdila v našem životě, je třeba žít vědomě. Tedy naslouchat svému tělu i duši a dopřát jim, co potřebují. To má radost ráda a sama pak podá pomocnou ruku.

Veselme se. Radost a čas kráčí ruku v ruce. Pokud nemáme na nic čas, zůstane i radost jen v půli cesty.

Radostné dny

Spolupracovat s ní je jedna velká radost. Svým nevtíravým způsobem nám umí ukázat, na co má právě chuť. Třeba hned u snídaně. Zároveň si vybere svou oblíbenou hudbu, většinou jednu z nejoblíbenějšíMädchen in blauer Jacke isst einen Cupcake und lachtch písniček naší oblíbené skupiny. Je také skvělým poradcem při oblékání, protože nám vždycky doporučí outfit, ve kterém se zrovna budeme cítit nejlépe.

Když dorazíme do práce, všechny s úsměvem pozdraví a přes den se směje tak často, jak jen to jde, takže i ostatní nakazí svou dobrou náladou. Je to nejpřátelštější a nejmilejší virus na světě. Šíří se rychlostí blesku a velkoplošně. Dlouhý pracovní den sice nedokáže zkrátit, ale po cestě domů nás popostrčí na malou procházku parkem, kde si znovu dobijeme baterky. V přírodě se radost cítí ve svém živlu. Diriguje ptačí zpěv a obdivuje krásu květin a stromů. Udržuje nás v pohybu. A pokud špatné počasí zrovna neláká ven, směřuje naše kroky alespoň na běžecký pás. Ví, co potřebujeme, abychom odbourali stres a dostali se po honičce všedního dne zpátky do rovnováhy. Vede nás k harmonii. Večer nás pak nechá strávit ve dvojici nebo s rodinou. Láska, něžné doteky a dětský smích – i to jsou přirozené zdroje radosti.

 

Biologie radosti

Je vědecky doloženo, že radost může prodlužovat život. Jde o biologicky zakotvenou emoci, která posiluje obranyschopnost lidského organismu. Zvyšuje naši vitalitu a pocit pfreudesychické pohody. Hladina serotoninu a dopaminu v těle souvisí s délkou života. Tyto hormony zodpovědné za výměnu informací v mozku hrají pro přežití zásadní roli. Působí jako režiséři našeho života. Dopamin ve spojení s noradrenalinem podněcuje kreativitu, radostné očekávání, motivaci, koncentraci, nadšení a činorodost. Pohání nás dál. Nenechá nás hnít v koutě. Pomáhá nám v pochmurných dnech. Při nedostatku dopaminu na nervových synapsích umožňujících přesnos vzruchů mezi nervovými buňkami může nadvládu nad naším tělem převzít deprese.

Tento stav bývá chápán jako důsledek přetížení nebo psychická porucha, kterou je třeba upravit léky. Často však bývá důležitější, naučit se vrátit zpátky do života radost. Dobrým pomocníkem přitom může být dostatek pohybu. Nebo třeba i ženšen, který aktivuje produkci dopaminu. Serotonin má podobné účinky. Ovlivňuje naši náladu, spánkový rytmus, chuť k jídlu, sexuální touhy i činnost žláz s vnitřní sekrecí. Produkci serotoninu přirozeným způsobem stimuluje sluneční světlo. V zimě, kdy je ho nedostatek, je možné využít fototerapii. Zároveň je třeba dbát na pravidelný příjem vyvážené a kvalitní výživy.

Příbuzní radosti

Radost má velkou rodinu. K jejím nejoblíbenějším členům patří radostné očekávání a těšení se, které radost posílá předem jako svoji předzvěst. Černou ovci radující se rodiny pak představuje škodolibost. I ta k lidem patří, přestože je někdy nepřiměřená, proto bychom se ji měli snažit zkrotit.

Radovat se z bolesti druhých nám není vrozeno. Tato emoce se objevuje až v průběhu mezilidského soužití. Například v okamžiku, kdy vyvstane otázka týkající se našeho postavení ve společnosti, což bývá už na základní škole. Škodolibá radost vzniká v centru odměňování v mozku a projeví se, když se někomu, koho nemáme rádi, staně něco nepříjemného. Nebo když se mu něco nepovede, zejména v oblasti, ve které chceme sami vynikáme. Například když kolega, který stále číhá na chyby ostatních, sám jednu udělá. Škodolibost má ale i své pozitivní stránky. Působí jako ventil, psychicky nás uvolňuje. Snílky s velikášskými představami dokáže vrátit zpátky na zem, do reality. Také proto se těší dvorní šašci nebo kabaretní představení takové oblibě. Zlý král, který je zaslouženě svržen z trůnu. Nadutý politik, kterému je nastavováno satirické zrcadlo .

Karl Barth, teolog

                         »Radost je nejjednodušší forma vděčnosti.«

Vraťme se ale k upřímné, osobní radosti. „Vždycky je na co se těšit,“ hlásí se o slovo radostné očekávání. Má neuvěřitelnou výdrž. Díky němu přečkáme všechno možné, protože nám stále připomíná, že na konci na nás čeká něco velikého. Vysněná dovolená. Milovaná osoba. Plánované setkání. Svatba. Vánoce. Budoucí události v nás vyvolávají pozitivní pocity. Hladina endorfinů se zvedá každým dnem. A když pak vytoužená událost konečně nastane, schoulíme se do náruče radosti samotné. S důvěrou, že se čekání vyplatilo. A úsměv nám opět zvedá koutky rtů nahoru.

Co nám dělá radost

leben_coach_koennensiesichfreuen_vystup

Nahoru
OKDalší informace