Menu

Pánská jízda

Otec se synem na cestách

Home » Inspirace » Pánská jízda - 05.2018

Když se táta se synem vydají na cestu, nejde přitom ani tak o zabavení potomstva, jako spíš o důvěrné rozhovory v pohodovém prostředí. Zkrátka správná pánská dovolená v trochu menším formátu.

Můj syn se jmenuje Dominik. Je to roztomilý blonďák, který si umí prosadit svou. Miluju toho svého malého rošťáka víc než cokoli jiného na světě. I když on už vlastně vůbec tak malý není. Za chvilku mě doroste nebo možná brzy dokonce přeroste. Zatím se mnou ale ještě rád podniká krátké „pánské jízdy“, které si s ohledem na školní prázdniny a náš rodinný rozpočet párkrát do roka dopřáváme.

Během takové pauzy, kdy na chvíli vystoupíme z koloběhu všedních dnů, fungujeme jako sehraný tým. Téměř spiklenecky si svěřujeme svá tajemství, povídáme si o Dominikových plánech a snech do budoucna, prvních láskách, ale i o jeho oblíbených televizních seriálech nebo počítačových hrách. Sice se vídáme skoro každý den u večeře, v běžném provozu však na takové hovory nezbývá dost prostoru a času. Během naší „pánské dovolené“ ho ale na sebe máme dost. A společné prožitky a zážitky nás vždycky zase o něco víc stmelí a prohloubí náš vztah.

Už dávno jsme spolu uzavřeli takovou dohodu. Já vybírám cíl naší výpravy a Dominik se se mnou bez reptání vydává do neznáma. Navíc si přes den oba vypínáme smartphony a snažíme se vnímat svět kolem nás naplno, všemi smysly.

Zároveň volím destinace, kam se lze poměrně jednoduše dostat autem, vlakem nebo autobusem. A zatímco jsme dříve jezdili spíš k moři, dnes nás mnohem víc lákají toulky po horách. Děti 21. století totiž často už od mala docela dobře znají pláže v Itálii, na Mallorce, možná i v Egyptě nebo Tunisku a některé se s rodiči podívaly i do Thajska či jiných exotických letovisek. Dovolená u moře je klasika a časem i trochu nuda. Ale hory vždycky znamenají dobrodružství.

Nečekaná výzva

Mohlo by se zdát, že na hraní s vláčky je můj synek už moc velký kluk. Sleduje akční filmy a do kina může chodit i na komedie pro mládež od 16 let. Ale jeho nejlepší kamarád má doma model železnice. Takže Dominik ho chce samozřejmě také. Stačila by mu jen taková malá trať, s rozchodem kolejí 9 mm. Nic většího prý nepotřebuje. Tak tedy dobrá.

Ale jak by to celé vlastně mělo vypadat? Do jaké krajiny pošleme naše mašinky? Naštěstí ani Dominik netouží po moderních velkoměstech, dálnicích a továrnách. Na scéně by ale určitě neměly chybět divoké hory, hluboká jezera, malebné vesničky a samozřejmě moře. Výborně, to je jako obrázek vystřižený z našich společných pánských výletů.

Dlouho přemýšlím a hledám inspiraci. A najednou mi na mysli vytane Triglav, nejvyšší hora Slovinska a celého masivu Julských Alp. Jak impozantní scenérii nabízí. Bílý vápenec. Strmý vrchol. Hluboká údolí. Dech beroucí vyhlídka. Pro mě má tohle místo navíc speciální osobní význam. Po návštěvě romantického Maribor, kde jsme si se svou budoucí ženou vyznali lásku, jsme právě tady po osmihodinovém výšlapu oslavili své zasnoubení. Po devíti měsících se nám pak narodil Dominik.

A je to jasné. Vyzkouším svůj modelářský um a postavím ze styroporu Triglav. Magický vrchol, který získal své pojmenování podle starodávného slovanského božstva, jehož tři hlavy zastupovaly v lidové mytologii nebe, zemi a podzemní říši. A pro mě znamená srdeční záležitost.

Vzorem pro naše království železnic se tedy stane Slovinsko. Poměrně malá, na první pohled ne příliš nápadná země v samém srdci Evropy, která však skrývá celou řadu krás. Má sice asi jen tolik obyvatel jako Vídeň, ale najdete tu jak sněhem pokryté vrcholky hor, tak zářící hladinu Středozemního moře, průzračná jezera, krápníkové jeskyně i termální prameny, líně plynoucí říční toky v rovinách i prudké proudy valící se roklemi – přes něž je možné postavit most, po kterém jezdí vlaky! Můžete zde bloumat ospalými vesničkami a nasávat atmosféru středověkých měst, procházet se hlubokými lesy i malebnými vinicemi. Z místní pestré mozaiky si zkrátka každý vybere to své.

Hory, moře, jeskyně

Ale to jsem trochu odbočil. Musím se znovu zaměřit na model železnice pro Dominika. Horu jako dominantní prvek celé krajiny bychom tedy měli. A tajemstvím opředený, pod převisem skalní stěny postavený slovinský hrad Predjama, který v 15. století obýval loupeživý rytíř Erasmus, jistě působivě vynikne i v měřítku 1:160.

Na řadu přichází mořské pobřeží. A s ním i Lipica, která světově proslula chovem bílých koní – Lipicánů, na kterých se tu můžete prohánět prastarými dubovými lesy. Nebo také ohromující podzemní jeskyně Postojna, o níž sochař Henry Moore prohlásil, že představuje  největší uměleckou výstavu Matky přírody.

Mimochodem, jde jen o jednu z 6.500 slovinských jeskyní, které zčásti sahají až do hloubky 1.300 metrů, takže pro stavbu železničního modelu nejsou úplně optimální. Ale přístavní romantiku městečka Piran s plachetnicemi klouzajícími po mořské hladině a cypřiši a vavříny na břehu bych mohl zvládnout vyobrazit.

A proč bych nemohl popustit uzdu své fantazii, odskočit si o kousek dál a do modelu přidat i svou další oblíbenou rekreační oblast v rakouském Zell am See. Malé postavičky tu mohou stejně jako ve skutečnosti podnikat pěší nebo cyklistické túry, užívat si vodní sporty na průzračné hladině místního jezera nebo zažívat nezapomenutelné okamžiky při paraglidingu – s vyhlídkou na třítisícové vrcholy Vysokých Taur.

Netopýři a podzemní vodopády

Přitom si nemohu nevzpomenout na naši další úžasnou dovolenou na Slovensku. V Harmanecké jeskyni s čarovnou sněhobílou krápníkovou výzdobou jsme tu s Dominikem vyhlíželi netopýry a v Demänovské jeskyni svobody obdivovali mohutné stalaktity, krápníkové vodopády i podzemní jezírka. Prošli jsme Malou i Velkou Fatru, Nízké a Vysoké Tatry a stále se sem rádi vracíme.

Ale zpátky do Slovinska. Na Triglav jsem později vystoupal i s Dominikem. Samozřejmě jsme se zajeli podívat i k moři. Ukázal jsem mu solná pole na Jadranském pobřeží, kde se dodnes tradičním způsobem, tedy díky síle slunečních paprsků, získává prvotřídní sůl. V jedné malé restauraci v přímořském letovisku Portorož jsme si pak dali vynikající večeři. Dlouho jsem Dominika neviděl jíst s takovou chutí a spořádat tak velkou porci jídla. Přitom nešlo o jeho oblíbenou pizzu, hamburger ani hranolky s kečupem.

Podával se místní pršut (sušená šunka, která tu voní po jalovci) a pancetta (uzená slanina), k tomu čerstvý salát z čekanky a vyzrálých rajčat s opravdu šťavnatou chutí, dochucený olivovým olejem s bylinkami. K tomu jsme popíjeli vodu ze studně, která však byla stejně lahodná jako příjemně osvěžující, a přitom si vychutnávali pohled na kouzelný západ slunce. Lepší dezert než slaďoučké třešně a broskve a kousek sýra jsme si nemohli přát. Sklenička domácí vinné pálenky pro mě byla skvělou tečkou za naší hostinou.

Země mnoha tváří

Později jsme vyrazili dál, po takzvané Smaragdové cestě, směrem na sever do údolí Soče. V některých dnech tu vane vítr od moře, který je cítit solí. A právě tady, na rozhraní tří zemí, Rakouska, Itálie a Slovinska, se řeka Soča ukazuje v celé své kráse. V jejích vodách se prohánějí i největší pstruzi  v Evropě. Najdeme tu však také připomínky časů, kdy zde za 1. světové války bojovalo na frontě 17 různých národností po dobu 29 měsíců. Počty padlých vojáků bohužel přesáhly jeden milion. Ale i to k místní historii patří.

Dnes však tuto oblast vyhledávají především nadšení vodáci a raftaři. I pro mě je Soča jednou z nejkrásnějších divokých řek vůbec. S Dominikem jsme si v jejích ledových, smaragdově zelených vodách alespoň smočili nohy. Ve městě Bled jsme si pochutnali na vyhlášených tradičních krémových řezech, které si tu prý s oblibou dával i maršál Tito. A na konci naší cesty jsem se svého syna zeptal, jestli si nějak takhle představoval i svůj model železnice. Jako výběr toho nejlepšího z naší společné dovolené ve zmenšeném formátu. Dominik se na mě zkoumavě zadíval a významně mlčel.

Dobrá, nadšení vypadá jinak. Ale ruku na srdce. Když budeme upřímní, každý táta staví modely vláčků hlavně sám pro sebe. Vždyť si přece také chce splnit svůj klukovský sen.

Tipy na dovolenou (nejen) pro muže

Sáňkování v létě

Hory a ledovcové jezero Zell am See – Kaprun nadchnou všechny milovníky přírody a aktivní dovolené. Navíc se tu dá sáňkovat po celý rok. Na letní sáňkařské dráze nebo zimní osvětlené sjezdovce.

Muzeum Porsche

Interaktivní expozice v „Zážitkovém světě Ferdinanda Porsche“ u jezera Mattsee osloví nejen automobilové nadšence. Vyzkoušet si můžete i závodní simulátor a největší autodráhu v Rakousku. Velmi oblíbené jsou i vyjížďky v některém z místních veteránů.

Pestré Slovinsko

Triglavský národní park můžete objevovat pěšky i na kole. Obdivovat budete přírodní skvosty, jako je Bohinjské jezero, hluboké soutěsky, krápníkové jeskyně, šumící vodopády a starobylé horské vesničky.

Nahoru
OKDalší informace