Menu

Velký úklid v životě

Ve znamení minimalismu

Home » Životní styl » Psychologie » Velký úklid v životě - 02.2017

Redukce místo nadprodukce. Klid místo hektického shonu. Příroda místo velkoměsta. Stále více lidí uvažuje v tomto duchu a uvědomuje si, co je pro ně v životě opravdu důležité. Jejich magickou mantrou se stává minimalismus.

Po příchodu domů nás uvítá oáza klidu. Žádné nahromaděné zbytečnosti, které v nás vzbuzují pocit, že bychom hned měli pokračovat v práci. Na místě, kam celá rodina běžně odkládala papíry, které mohly rovnou skončit v odpadkovém koši, se vyjímá čistá krása dřevěné komody. V šatníku, kde dříve z ramínek přetékaly hromady oblečení, visí jen šaty, které skutečně nosíme. V knihovně, kde se Franz Kafka přetlačoval o místo s oddechovou četbou na dovolenou, jsou všechny knížky přehledně uspořádané. A v kuchyni jsou přichystané po ruce všechny potřebné suroviny, takže lahodná večeře je hotová raz dva. Místo hektické honičky všedního dne se na chvíli zastavíme a vychutnáváme si přítomný okamžik plný pohody. Taková představa se jistě zalíbí nejen zapřisáhlým minimalistům.

Méně je někdy více

Občas to neradi slyšíme. Ale často musíme dát tomuto klišé za pravdu. A nakonec zjistíme, že nám opravdu vyhovuje. Proto se stále více lidí snaží tento princip vědomě uplatňovat ve svém životě. Idea minimalismu vznikla jako protipól ke konzumní společnosti. Jako obranná reakce na zběsilý kolotoč světového dění, všudypřítomné moderní technologie a postupující globalizaci. Každý rok nový smartphone. Každý měsíc nová módní vlna. Každý týden nové úkoly k vyřízení. Každý den příval informací z médií a sociálních sítí. Rychlost, jakou žijeme, se neustále zvyšuje. V uplynulých několika desetiletích údajně narostla až o třicetiosminásobek. Tedy 38x vyšší rychlost, aby se Vám to rychleji přečetlo. Není totiž čas se zdržovat, musíme toho přece ještě tolik stihnout. Podle hesla: Jediná cesta, která existuje, vede nahoru. Kdo poleví, prohraje. Zrychlení se nedá zastavit. Žít v takovém tempu se ale nedá vydržet.

Proto nyní přichází nový trend, který hlásá: vědomě přibrzdit. Alespoň tam, kde můžeme. U věcí, které můžeme sami ovlivnit. Náš soukromý život, doma s rodinou. Mezi přáteli a známými, ve svém sociálním okruhu. Zřekneme-li se konzumu, osvobodíme se částečně od tlaku, který je na nás každý den vyvíjen. Zažité vzorce a symboly společenského postavení přestávají mít svou hodnotu. Zbavujeme svůj život nadbytečného balastu a zůstávají pouze věci, které nám dělají radost a skutečně je potřebujeme.

Cesta k opravdové spokojenosti

Minimalismus znamená také vyklidit svůj životní prostor a udělat v něm více místa pro sebe samé. Odpoutat se od všeho, co se zdálo být životně důležité, ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Prvním krokem je přestat hromadit nové, nepotřebné věci. Nakupování určitě nepředstavuje jediný koníček, při kterém se v mozku vyplavuje neurohormon dopamin přinášející pocity radosti a uspokojení. Během procházky v přírodě je produkce hormonů štěstí mnohem vyšší než při získání desátého páru bot.

Sokrates, řecký filozof

„Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji.“

Dobrá, přiznejme si, že nákup bot možná není tím nejlepším příkladem. Jde však spíš o princip, tedy nákup pod tlakem reklamy nebo jako známka prestiže. Pocit, že musíme něco mít, protože se to vyžaduje a protože to mají druzí. I mnohé vědecké studie prokázaly, že takový způsob nakupování nevede k dlouhodobému štěstí. Tímto jednáním možná částečně uspokojíme společnost kolem nás, ale rozhodně ne sami sebe. Oblékat se naschvál do starých šatů, ve kterých se necítíme příliš dobře, ale také nepředstavuje přínosné řešení. Dejme raději průchod svojí přirozenosti. Nosme to, co se nám líbí. Nepodřizujme se módnímu diktátu a tomu, co říkají ostatní. Radujme se z toho, co nám přináší potěšení. Z věcí, které opravdu potřebujeme. Ne z toho, co bychom podle nepsaných pravidel měli vlastnit.

Takové vědomé zvažování by se mělo týkat všech oblastí života. Ať už jde o dokonalý vzhled, poslední technické vymoženosti nebo nejnovější model auta. Mnohdy po podobných věcech nesmyslně toužíme. Neumíme být spokojení s tím, co máme. Zkusme nahrazovat novým pouze to, co se rozbilo, nejde opravit, neplní již svou funkci nebo se nám opravdu už vůbec nelíbí. Přeprogramujeme tak své myšlení. Uvědomíme si podstatu svých přání a tužeb a vyšlapeme si svou cestu k vlastnímu Já.

Schmetterlinge vor einer Wand

Na cestě. Kdo hledá skutečný smysl života, zbývá mu jen krůček ke štěstí.

 Zbavme svůj život zbytečností

Americký kritik konzumní společnosti David Michael Bruno to udělal. Ve své výzvě „100 Things Challenge“ navrhl zredukovat osobní majetek na pouhých 100 věcí. A tisíce lidí po celém světě se tím nechalo inspirovat. Cílem tohoto procesu je utřídit si svůj život. Zbavit se nepotřebného a z toho podstatného, co zbylo, lépe poznat sami sebe. Nejde o žádné ezoterické moudro, ale praktickou životní potřebu. Lidé se totiž často ztrácí ve věcech a množství spotřebního zboží. Nahromadili je, aby se dokázali lépe někam zařadit a identifikovat. Ale přitom kvůli tomu zapomněli, jací ve skutečnosti jsou.

Při reorganizaci našeho života však nejde jen o materiální věci. Jde i o vztahy, volnočasové aktivity, práci a rozvržení času. Hledání odpovědí na základní otázky. Je náš partner ten pravý do života nebo je za takového jen považován? Jsou naši přátelé skutečnými přáteli, nebo jen všeobecně oblíbenými známými? Baví nás to, co děláme, nebo se jen vezeme na módní vlně? Naplňuje nás naše zaměstnání, nebo představuje jen další stupínek na pomyslném žebříčku, který musíme po cestě na vrchol zdolat? Na takové otázky si musí každý odpovědět sám. Oblasti, ve kterých nejsme spokojeni, je nutné přehodnotit. Díky vnější prázdnotě můžeme dosáhnout vnitřního naplnění. Poznáme sami sebe. A staneme se nezávislými na nátlaku zvenčí.

Lao-c´, čínský filozof

»Příroda nikam nespěchá, a přesto všeho dosáhne.«

Fenomén sdílení

Kdo úspěšně omezil konzumní styl života a provedl „velký úklid“, může se naplno věnovat minimalismu. Radovat se z jednoduchého života. V omezení najít osvobození. K tomu patří například i opravování věcí místo jejich vyhazování, pěstování vlastní zeleniny na zahrádce nebo vlastnoruční výroba domácí kosmetiky. Klíčové slovo zní soběstačnost. Stát se nezávislým na ostatních. Za minimalistický přístup k životu nám poděkuje také životní prostředí. Díky snížené produkci se snižuje i naše ekologická stopa a otevírají se nám nové obzory. Mnoho lidí se dnes sdružuje v komunitách, kde sdílí či si vzájemně půjčují věci, případně si vyměňují to, co již nepotřebují. Je to výhodné pro obě strany. Místo abychom vyhazovali oblečení, které již nenosíme, je někomu věnujeme a na oplátku získáme něco nového. Kabát za boty. Stůl za skříňku. Ubytování za pomoc v domácnosti. Pospolitost a vzájemná pomoc vytváří pevné pilíře nového způsobu myšlení.

Důležitou roli začíná opět hrát fenomén sdílení a spolupráce. Lidé využívají spolujízdu a na nejrůznějších fórech a sociálních sítích vytváří zájmové skupiny, které jim umožňují sdílet nejen informace, ale i majetek. Místo toho, abychom vydali spoustu peněz za něco, co nebudeme výhledově potřebovat, si to půjčíme. Až nám daný předmět poslouží, předáme ho jednoduše dál. Tento životní styl nám navíc umožňuje navazovat nové kontakty a rozšiřovat si obzory.

V jednoduchosti je síla

Kdo příliš neutrácí, nemusí ani tolik vydělávat. Potom už není takový problém zpomalit své životní tempo. Občas se odpojit ze sítě, vypnout telefon. Přesčasy patří minulosti, volný čas můžeme využít pro svůj osobní rozvoj a odpočinek. Ať už jde o procházku v přírodě nebo posezení s přáteli. Minimalismus se projevuje na mnoha rovinách. V líčení se například snaží podpořit přirozený vzhled. Redukovaný styl se dá najít také v architektuře, hudbě i umění. Ve stavebnictví jsou minulostí nazdobené fasády. Čisté linie funkcionalismu obdivujeme již od 20. let minulého století. Nábytek je prakticky a jednoduše uspořádán. Podobně skromnou cestou se ubírá i umění a hudba.

Problémem ale je, že jakmile se cokoli stane trendem, okamžitě se objeví tendence ho zpeněžit. Obchodní společnosti ho začínají využívat ve svůj prospěch a nabízet ke koupi věci, které k minimalistickému způsobu života zaručeně potřebujete. To správné outdoorové vybavení na výlety, výživové a potravinové doplňky a podobně. A jsme tam, kde jsme začali. Kolotoč se roztáčí nanovo. V takovém případě by však celá idea minimalismu ztratila svůj smysl. Ale smysl svého života musí koneckonců každý nalézt sám. Je to jednodušší, pokud umíme vypnout. Oprostit se na chvíli od všeho, co nás svazuje. Naslouchat jen vlastnímu nitru. A svobodně se rozhodnout, jakým směrem dál vést své kroky.

Pět krůčků na cestě k minimalismu:

1. Zbavte se zbytečností. Ponechte si jen to, co skutečně potřebujete a co Vám dělá opravdu radost. Což se netýká jen materiálních věcí, ale i volnočasových aktivit, práce a vztahů.
2. Vědomě si vybírejte. Pokud si pořizujete něco nového, položte si otázku: Opravdu to chci a potřebuji? Nesnažím se tím jen vyrovnat ostatním? Nepodřizuji se tlaku reklamy?
3. Buďte soběstační. Snažte se být nezávislí na ostatních. Zkuste si vypěstovat vlastní zeleninu nebo vyrobit domácí kosmetiku.
4. Sdílejte. Spojte se s podobně smýšlejícími lidmi. Využívejte spolujízdu, některé věci si vzájemně půjčujte nebo vyměňujte.
5. Soustřeďte se na podstatné. Kdo toho tolik nepotřebuje, nemusí tolik vydělávat. Kdo méně pracuje, má více času sám pro sebe. Může pak naslouchat svému nitru a uvědomit si, co je pro něj v životě opravdu důležité.

Nahoru
OKDalší informace