Menu

Chodím, tedy jsem

Cesta jako terapie

Home » Inspirace » Cestování » Chodím, tedy jsem - 10.2016

Uspořádat si myšlenky, najít vnitřní klid, naučit se něco podstatného do života. Abychom našli cestu k sobě samým, musíme často dojít hodně daleko.

Na začátku je jedna velká neznámá. V batohu máme sbaleno jen to nejnutnější. Potřebné vybavení, pečlivě složená trička a radostné očekávání. Samozřejmě jsme si mohli vybrat poklidnou dovolenou na pláži a pořádně si odpočinout. Ale pak se dostavil ten zvláštní pocit. Vnitřní hlas, který jsme nedokázali dostat z hlavy. Můžeme ho neposlechnout, ale touha je silnější. Touha, nechat se vést osudem a vystoupit ze zajetých kolejí všedního dne. Stačí udělat první krok – a už jsme lapeni v síti světa, kde hodiny tikají jinak. Postupujeme krok za krokem, ubíhají hodiny, dny, noci. Na nohou se objevují první bolavé puchýře a batoh se zdá být stále těžší. Přesto nás provází úžasný pocit bezstarostnosti a svobody. Celý den trávíme venku, v přírodě. Není tu telefonní signál, nečekají nás žádné neodkladné úkoly. Prostě jen jdeme. Cesta je cíl. Procházíme polními cestami i lesními pěšinkami, klopýtáme přes kameny, nebo se boříme do písku podél pobřeží.

Daleké cesty

Jednou z možností, kde zažít takové putování, je projít kousek evropské dálkové cesty E9. Bývalá rybářská stezka Rota Vicentina vede jihozápadem Portugalska, podél pobřeží divoce romantického pobřeží Atlantiku. Mnohé její úseky se linou vysoko nad nespoutaným oceánem, po útesech a skaliskách. Kolem uší nám hvízdá chladivý vítr a slunce nás zároveň pálí do tváří. Příroda se tu dokonale přizpůsobila drsným podmínkám. Rostliny jsou nízké, mají drobné květy a robustní listy. Počasí se mění ze dne na den a zničehonic se celá krajina může zahalit do neproniknutelné mlhy. Jen šumění vln pak připomíná blízkost moře. Velké hotely tu nenajdete, ale příjemný, malý rodinný penzion s teplou sprchou a čerstvě povlečenou postelí úplně stačí. Bíle omítnuté venkovské domky s modrými okenicemi, které jsou pro odlehlý region Alentejo typické, nabízí útulnou atmosféru. A večer si můžeme v jednoduše zařízených tavernách pochutnat na čerstvé rybě.

žena na cestách

Žádný spěch. Putování vyžaduje čas. Týdny, měsíce. Někdy i déle.

Srovnané myšlenky

Nemuset najednou na nic myslet má mnoho výhod. V tu chvíli totiž jakoby smažeme náš vnitřní harddisk. Získáme tak mnoho volné kapacity. A tím i možnost citlivěji vnímat přítomnost – teď a tady. Starý olivový strom na okraji cesty. Bambusy přečnívající o několik metrů vrcholky okolního lesa. Korkové duby se svou silnou kůrou. Vůni piniového háje. A zejména sami sebe. Krok za krokem se dostáváme blíž svému nitru. A pak najednou, může to být za několik hodin, dnů i týdnů, máme krásně utříděné a srovnané myšlenky. Jako kdybychom rozvázali zašmodrchaný uzel, problémy se vytrácejí a vynořují se nové možnosti. Přestože jsme neustále v pohybu, pociťujeme vnitřní klid. Po čase již jdeme jako v transu. Bolavé nohy, těžký batoh, to vše je součástí našeho Já. Nemůžeme přestat, jakkoli je cesta náročná. Objevujeme, co všechno jsme schopni dokázat. Žádná cesta není příliš dlouhá, žádný cíl příliš daleký. A po každém dešti přece znovu vyjde slunce. Celý život je jedna nekonečná cesta. Často se dostáváme na rozcestí, scházíme z cesty, ale tím se otevírají i nové obzory a perspektivy. Někdy se musíme trmácet do příkrého kopce, ale za odměnu získáme nadhled nad okolním světem a odpočinek nahoře je o to sladší.

Franz Kafka

»Cesty vznikají tak, že jimi kráčí člověk..«

Obohacující zkušenosti

Pokud se rozhodneme putovat sami po odlehlých cestách, často se stane, že celé hodiny nepotkáme živou duši. A pak najednou narazíme na další poutníky, ke kterým se přirozeně přidáme. Nezáleží na tom, kdo to je a odkud je, na cestách jsou si všichni rovni. Společné zážitky sbližují i vzdálené duše. Ale i když se rozhodneme vyrazit ve společnosti přítele, obohatí nás to o cenné zkušenosti. Musíme se totiž naučit skloubit svůj rytmus a vzájemně se přizpůsobit jeden druhému. Podat i přijmout pomocnou ruku. Vzájemně se lépe poznáme. Dlouhé rozhovory i chvíle společného mlčení. Obojí sbližuje.

Marcel Proust

»Jediná skutečně objevná cesta se neskládá z hledání nových území, ale z nového pohledu na věc.«

Volání dálek z celého světa

Chile. Torres del Paine: Plánujete-li navštívit Patagonii, vyhraďte si osm až deset dní na putování v národním parku na jihu Chile.
Portugalsko. Rota Vicentina: Značená portugalská stezka podél jihozápadního pobřeží Atlantiku nabízí několik rozmanitých tras. Stará rybářská cesta si Vás získá díky strmým útesům a panenským plážím. Podle toho, jaký úsek si vyberete, zde můžete nachodit i 120 kilometrů.
Kanada. West Coast Trail: Trasa dlouhá 75 kilometrů vede poblíž pláží, ale i lesy a kolem vodopádů. Začíná jen malý kousek od Vancouveru.
Norsko. Trollheimen: Okružní cesta národním parkem a tajemným domovem trolů Trollheimen zabere asi jeden týden. S batohem na zádech ujdete přes 70 kilometrů.
Chorvatsko. Premužićeva staza: Devítidenní putování chorvatským pohořím Velebit nabízí hory, lesy, louky a úchvatné výhledy na moře.
Bulharsko. Evropská dálková pěší trasa E3: Začíná v dalekém Španělsku, končí v Bulharsku. Vede také Českou republikou, Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem. V Bulharsku prochází horami a dovede Vás až k Černému moři.
Korsika. Grande Randonnée 20: Trasa 180 km dlouhá zabere asi dva týdny chůze. Vede skalami uprostřed ostrova a bývá považována za jednu z nejnáročnějších tras v Evropě.
USA. Jednou z nejdelších turistických tras je Appalachian Trail, tedy Apalačská stezka, na východě Spojených států. Její délka je zhruba 3500 km a provede Vás úchvatnou nedotčenou přírodou.
Dálkové pěší trasy v Evropě

genuss-reise-3-ab_2016-08Evropou prochází celá síť turistických tras, přičemž některé z nich jsou až několik tisíc kilometrů dlouhé. K nejznámějším z nich patří:

Evropská dálková trasa E1: vede z Nordkappu (Severního mysu) v Norsku až na Sicílii
Evropská dálková trasa E8: vede z Irska až na hranici s Tureckem
Evropská dálková trasa E9: vede podél pobřeží Atlantiku z Portugalska až k Baltskému moři

 

Další významné pěší trasy v Evropě

  • Camino de Santiago: Svatojakubská cesta je legendární evropská poutnická stezka. Je značená symbolem mušle a žlutou šipkou. Má několik tras, nejznámější vede Španělskem do cíle Santiago de Compostela. Zvolit můžete ale i některou z méně frekventovaných tras, například portugalskou cestu (Camino Potugués).
  • Wales Coast Path: 1.400 kilometrů dlouhá stezka prochází podél celého pobřeží Walesu a srze celou řadu přírodních rezervací.
  • Alpe-Adria-Trail: Alpsko-jadranská stezka o délce 750 kilometrů spojuje regiony Korutany, Slovinsko a Furlansko-Julské Benátsko a oplývá výjimečnou krásou krajiny.
Nahoru
OKDalší informace