Jak se vypořádat se strachy

Odvaha neznamená pouze být nebojácný. Její podstatou je umění vypořádat se s vlastními strachy.

Pokud nahlédneme na odvahu jako na líc, rubovou stranu stejné mince bude představovat strach. Horolezce, kteří se nebojí vyšplhat na příkré stěny a ve skalách riskují svůj život, pokládá za odvážné asi každý. Ale i ty největší dobrodruhy občas sevře strach. Je to náš stálý společník, který nám pomáhá přežít. Vždy nás totiž upozorní na potenciální nebezpečí.

Nějaké obavy mají úplně všichni. Strach je totiž hluboce lidská a velice důležitá emoce poukazující na stav, kdy dochází k ohrožení našich základních potřeb a jistot. Zároveň také demonstruje naše hranice, které nás zároveň ponouká překračovat. Právě v posouvání hranic a v situacích, kdy se cítíme nejistě a nepohodlně, spočívá totiž náš rozvoj. Začíná za hranicí naší komfortní zóny.

Za příliš mnoho strachu platíme svobodou

Nevyplácí se strachy okamžitě odrážet nebo k nim od první vteřiny zaujímat odmítavý postoj. Naopak bychom je měli vnímat jako cenné signály zevnitř našeho těla sdělující nám určité poselství. Problémem se stávají teprve ve chvíli, kdy nás opakovaně přišpendlí doma k pohovce, protože jen tam se cítíme bezpečně. Připravujeme se tak o skvělé příležitosti zažít něco nového a především – pomyslným uvězněním mezi čtyřmi stěnami nás strach obírá o pocit svobody.

Být odvážný znamená jednat, ačkoliv nás ovládá strach. Pokud se mu postavíme zpříma, postupně se naučíme rozeznávat skutečný strach od neopodstatněných obav, ze kterých si již nadále nebudeme dělat těžkou hlavu. Chce to však trénink. Vždyť i ti nejodvážnější plánují své výpravy dlouho dopředu, aby se připravili na případná rizika, nevystavili se nebezpečí, a zároveň nepodlehli strachu.

Některé strachy se po bližším prozkoumání mohou jevit jako neopodstatněné a nereálné. Často se totiž stává, že je nevědomky přejímáme od svých rodičů. Nezaujatý pohled na věc bývá vždy ku prospěchu. Zkuste svůj strach prodiskutovat s dobrým přítelem, koučem nebo terapeutem a vyjasnit si při tom pár otázek: Co všechno by se muselo přihodit, aby člověk během následujících dvou let například skončil pod mostem? Jaké přesvědčení stojí za daným strachem a kde jste k němu přišli? Existují lidé, kteří už tuhle věc dokázali překonat? V nejlepším případě naleznete odpovědi sami v sobě, třeba během dlouhé procházky nebo při meditaci.

V kolejích strachu

Občas se však strachy, obavy a úzkosti mohou zcela vymknout naší kontrole. Počet lidí s panickými atakami a úzkostnými poruchami razantně vzrůstá. V současné době jde o nejčastěji diagnostikovanou psychickou poruchu. Při podobných potížích je načase vyhledat pomoc terapeuta či odborného lékaře.

Lidé si ale bohužel často raději žádný problém nepřipouští a onemocnění ignorují. Neuvědomují si však, že v takovém případě tančí na příliš tenkém ledě. Strach totiž pomalu začne rozšiřovat své pole působnosti a nakonec člověka natolik vtáhne do svých sítí, že není schopný fungovat ani v obyčejných každodenních situacích. Proto je vždy lepší proti strachu krok po kroku postupovat, naučit se s ním pracovat a strhnout tuto herní partii na svou stranu.

„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit.“ Dale Carnegie

Strach je špatný pán

Chronický strach se mnohdy podepisuje i na naší tělesné schránce. Zapříčiňuje totiž tzv. stresové reakce organizmu. Srdce bije rychleji, zorničky se rozšiřují, do těla se vyplavuje adrenalin a svaly se lépe prokrvují. Tělo se tímto způsobem automaticky, stejně jako u našich prapraprapředků z doby kamenné, připravuje na boj o přežití nebo útěk. Mozek jakožto náš nejchytřejší vůdce má totiž evidentně dobře promyšlenou a smysluplnou strategii.

Jenže už je to vskutku déle než pár týdnů, co se nehoníme za mamuty. V dnešní době, kdy se můžeme obávat maximálně tak rozzuřeného šéfa nebo nejisté budoucnosti, už nemá náš organizmus možnost vybít stres následnou akcí a navrátit se tak opět do rovnováhy. Proto se s tím musí vypořádat jinak a výsledkem mohou být zažívací problémy, poruchy spánku a někdy dokonce i vážnější onemocnění.

Nejdůležitějším krokem v boji proti strachu je už samo uvědomění si, že se vlastně bojíme. Nejrůznější kurzy jógy, pozornosti nebo cvičení podle Feldenkraisovy metody podporují schopnost lépe a zavčasu zpozorovat a porozumět vnitřním signálům těla. Uvolňující techniky, dechová a meditační cvičení uklidňují nervový systém a dostanou nás zpět do pohody. Účinný lék proti strachu zároveň představuje také pocit sounáležitosti či láskyplné pohlazení.

Je potřeba přijmout fakt, že strachu se nikdy zcela nevyhneme. K životu zkrátka patří. Musíme se ho však naučit ovládat. Abychom mohli každé ráno s chutí vstát a odvážně vykročit za svými sny a cíli.

Podívejte se strachu zpříma do očí

Úspěšný americký autor Tim Ferriss („Čtyřhodinový pracovník týden“) vám poradí, jak se vypořádat s vlastními strachy.

Uklidňující dechové cvičení

Vědomě prodloužené výdechy dokáží snížit nervové napětí. Pokud vás přepadne panika, zkuste se po dobu dvou až pěti minut věnovat oběma z následujících cvičení.

Krok 1: Nadechněte se a při výdechu zkuste se zavřenými ústy bzučet jako včela. V józe se tato využívaná technika označuje jako bhrámarí – bzučivý dech čmeláka. Během nádechu zvedejte ruce pomalu nahoru a při výdechu je nechte zase pomalu klesat.

Krok 2: Počítejte délku svých nádechů a výdechů. Zkuste délku postupně zvyšovat a dostat se na poměr 3:5 (nádech : výdech).

Shrnutí: Jak žít se strachem

• Strach není vždy pouze negativní. Vnímejte ho jako důležitou emoci, která vám ukazuje hranice a povzbuzuje vás k jejich překročení.
• Strachu byste si měli cenit jako hodnotných signálů zevnitř, ale zároveň se jimi nesmíte nechat omezovat. Vždy pečlivě prozkoumejte, které obavy jsou opravdu oprávněné a které ne.
• Pokud vás strach omezuje, vyhýbání se mu je tou nejhorší strategií. Místo toho se mu postavte čelem, zjistěte logické příčiny strachu a po malých krůčcích proti nim začněte bojovat. Relaxační techniky nebo meditační cvičení jsou osvědčenou klasickou v boji proti nervovému vypětí.
• A to nejdůležitější – přijměte strach jako něco přirozeného, a i přes veškeré obavy jděte vstříc svým touhám a cílům.