Menu

Co se mohou dospělí naučit od dětí

Opakuj po mně!

Home » Životní styl » Co se mohou dospělí naučit od dětí - 05.2019

Celý život od nás děti okoukávají určité schopnosti a činnosti, které následně ve svém životě samy opakují. Ale co kdybychom se jednou naučili něco my od nich?

Plán zněl jasně: V sobotu si budeme celý den jenom hrát. Děti se celý týden těšily, speciálně si roztřídily všechny kousky z lega, slavnostně převlékly panenky a už vymýšlely, jakou hru si zahrají. „Mami, dneska si budeme celý den hrát, viď!“ volaly, sotva otevřely rozespalá očka a běžely se do koupelny umýt. Ale ještě před tím, než z jejich talířků zmizel všechen chleba se zeleninou a objevilo se dno hrnečku s kakaem, zazvonil mamince telefon. Zatímco s nakrčeným čelem vyřizovala hovor, viděla, jak na ní děti doslova visí očima. Tušila, že je zklame. „Jen rychle odešlu jeden velmi důležitý e-mail a jdeme na to.“

Jeden e-mail se rozrostl o další dva a když při čekání na odpověď bloumala očima po pokoji, všimla si nepořádku na podlaze. Jakmile konečně vytřela celý byt, vrhla se rovnou ještě na umývání oken, protože venku svítilo zrovna sluníčko.

Když s dětmi konečně společně vyndala všechny hračky, začalo se už pomalu stmívat. A v tu chvíli opět zazvonil telefon. „Mami, ne, neber to!“ křičely děti. „Musím se přeci podívat, kdo to je,“ vzdychla a zaplavilo ji špatné svědomí. „Ale proč?“ ptali se ti dva, „proč ho prostě nevypneš a nehraješ si s námi?“

Odpověď zní: Protože dospělí používají slůvko proč jen velmi zřídka. Namísto toho, abychom se sami sebe zeptali, zda je během sobotního odpoledne s rodinou opravdu nutné mít u sebe telefon, považujeme za zcela přirozené, že musíme být neustále na příjmu. Místo toho, aby se daná žena snažila najít jiné řešení aktuálního problému, raději se rovnou automaticky pustila do kompletního úklidu.

Přitom těm, kteří se ptají, chystá život plno překvapení. S přibývajícím věkem nám jich uniká stále více, což je škoda, protože by naše dny vyvedly z každodenní šedi. Mladí lidé se naopak z nenadálých a překvapujících novinek radují, všechno chtějí znát úplně přesně. Dospělí, kteří si čas od času dovolí zachovat se jako děti, jsou velmi překvapení, jak je to uvolňující. Neměli bychom se tedy bránit tomu, od svých dětí občas něco zase okoukat.

Důraz na maličkosti

Zatímco dospělí často nevnímají hlasitý les plný života, děti během každé procházky znovu objevují okouzlujícího motýla na květině ve tvaru hvězdy, nezvykle tvarovaný kmen vedle vyrůstajícího majestátního smrku s pozoruhodným vzorem na kůře, trylky ptáka s pestrobarevnými peříčky, sedícího na větvi, která působí jako plazící se had.

Malým objevitelům neunikne žádný detail, k čemuž se připojuje ještě jejich fantazie. Když nám popisují, co vidí, neměli bychom to vnímat jako čiré fantazírování, ale pozorně jim naslouchat. V příbězích dětí můžeme často najít inspiraci, která nám samotným schází. Kromě toho nás naučí vidět v šedavé všednodennosti drobné barevné detaily, což nakonec vede opět k úžasu.

Tomu, kdo se ptá, odkryje život mnohá překvapení. Děti je milují, dospělí se jim raději vyhýbají.

Zahoďte předsudky

 

Oblečení, výslovnost, auto, telefon, snubní prstýnek, povolání, společní známí. Existuje tolik věcí, které nám brání přistupovat k ostatním nezaujatě. Pro malé děti jsou přitom absolutně nepodstatné. Nesoustředí se na to, co člověk dokázal a jakým majetkem oplývá, vnímají jen to, co právě říká. Z toho by si mohli dospělí ukrojit alespoň kousek.

Je přítomnost obdivuhodnou fází, která se nachází v budoucnosti, než se stane minulostí? Zdá se, jako by ji dospělí právě takhle vnímali. Neustále něco plánují anebo hloubají nad tím, co už se stalo a stejně se nedá změnit. Děti se sice někdy mohou zdráhat čelit velkým událostem, ale na druhou stranu, jen málokdy myslí bez ustání na zítřek. Věci, které utekly nenávratně pryč, většinou docela bez zábran obrečí a už se těší na nové. Mnohé neshody se sourozenci nebo kamarády zapomenou tak rychle, jak začaly. Vybrečí se, pohádají a nakonec si zase společně dále hrají.

Zejména ohledně vztahů bychom se mohli u dětí inspirovat. I ty nejvyhrocenější konfrontace nakonec ukončí slovy: „Budeme zase kamarádi?“ Překvapivě jednoduché řešení, že?

Děti si neberou servítky

 

Co na srdci, to na jazyku platí především pro malé děti, které bezelstně vysloví, co jim vytane v mysli. Což samozřejmě ale neznamená, že dospělí pořád lžou. Ale ani chlapec, který v pěti letech odpověděl číšníkovi v plné restauraci: „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit dát dezert.“ by o devět let později svou větu asi nezopakoval. A přitom trocha více odvahy by nám občas neškodila. Odzbrojující upřímnost může být někdy i ku prospěchu, například, pokud jde o kompliment.

Dovolte si kreativitu

 

„Už dříve jsem mohl kreslit jako Raffael, ale potřeboval jsem celý dlouhý život k tomu, abych se opět naučil kreslit jako dítě,“ prohlásil kdysi Pablo Picasso. Tento světoznámý malíř desetiletí pracoval na tom, aby se vyvlékl z korsetu svého v brzkém mládí vydřeného talentu. A tak vždy zůstal stát, pokud narazil na děti kreslící křídou na zem a pozoroval, jak znázorňují obličej zepředu i z profilu.

Pablo Picasso

„„Potřeboval jsem celý život, abych se opět naučil malovat jako dítě.

Ale nejen umělci se mohou u dětí inspirovat a vnímat, jak nenuceně zacházejí se svým kreativním talentem. Také rodiče, kteří s nimi kreslí, vyrábí, hrají pantomimu nebo ztvárňují různé veselé role, trénují svou fantazii a přirozený výraz. A že nemáte vlastní potomky? Pozvěte přátele, kteří už je mají, a uspořádejte herní večer, během kterého bude důležitější zábava než pravidla.

Jak se zbavit vzteku

 

Samozřejmě, že by asi nepůsobilo úplně dobře, kdyby sebou kdejaký třicátník plácl v sobotu odpoledne v supermarketu na podlahu, protože i přes dietu má chuť na čokoládu. Ale během procházky někde daleko od lidí nebo doma mezi čtyřmi zdmi je občas neuvěřitelně uvolňující se zplna hrdla vykřičet. Bouchání do ne příliš tvrdého předmětu dovede při frustraci také hotové zázraky. Ideální je samozřejmě boxovací pytel, ale skvěle mohou posloužit i polštáře.

Od srdce se zasmějte

 

Dospělý člověk se průměrně zasměje 15x až 20x denně, dítě oproti tomu 400x. Je to tím, že dospělí nemají tolik důvodů ke smíchu? Vůbec ne. Koneckonců, svět nás zahrnuje vtípky, srandovními memes, dobrými komediemi i reálnými lidmi, v jejichž společnosti se musí smát každý, pokud se s nimi tedy nesetkal jen proto, aby řešili pracovní krizi, politiku nebo každodenní problémy.

Když budete vědomě dělat věci, které vás baví, a polevíte při nich ze své rozvážnosti, rozvibruje se vám od smíchu a radosti nejen bránice, ale radost zasáhne celé tělo. Smích je totiž zdravý a zejména ten dětský dokáže být velmi nakažlivý.

Požádejte o pomoc

„Mami!“, „Tati!“, „Paní učitelko!“ – jakmile si děti neví s něčím rady, okamžitě začnou volat všechny kolem, o nichž ví, že by jim mohli pomoct. Spolu s věkem však narůstá také nárok na naši samostatnost. A nejen kvůli tomu se bojíme přiznat, když se nám něco nedaří.

Od dětí se můžeme naučit přiznat své slabosti. Často si nad nějakou činností zoufáme, ačkoliv se poblíž nachází někdo, kdo by nám jednoduše pomohl. Asi nepoběžíme opět rovnou za rodiči, ale partner, přátelé nebo kolegové nám jistě také podají pomocnou ruku. A dokonce i vlastní děti mohou být užitečné, když jim dáme čas a nebudeme jim hned všechno brát z rukou. Zatímco nám pomohou, samy se nevědomky naučí jednu velmi důležitou věc – že i dospělí občas potřebují pomoc. A s trochou štěstí si na to vzpomenou, až budou samy jednou velké.

Najděte své vnitřní dítě

Věci, které bychom už i jako dospělí měli opět zkusit a nebát se jich:

  • Hrajte si. Frisbee, badminton nebo Člověče, nezlob se – zejména jarní a letní měsíce přímo vybízejí k trávení času v přírodě, kde se nemusíte pouze procházet. Vzpomeňte si na svá dětská léta strávená na táborech a probuďte v sobě opět soutěživého ducha.
  • Sklouzněte se. Na dětských hřištích mají dospělí na klouzačky většinou vstup zakázaný. Ale v aquaparku ne!
  • Postavte si bunkr. Proč si doma opět nevyrobit jeskyni z dek a polštářů, když už to konečně zvládnete i bez pomoci rodičů?
  • Malujte. Víte, proč staly antistresové omalovánky takovým hitem? Protože opravdu fungují! Ale kreslit můžete i bez, cokoliv vás napadne, jen nechte pastelky nebo štětce tančit po papíře.
  • Zaskákejte si na trampolíně. Užijete si skvělou zábavu, která vám navíc pomůže dostat se do formy.
  • Zhoupněte se. Prkýnko si na laně snadno zavěsíte na strom někde u lesa, ale i doma, například do futer.
  • Podívejte se na animovaný film. Už roky jste neviděli Hledá se Nemo, Ariel nebo Příšerky s.r.o.? Tak je na čase to napravit.
  • Lezte po zemi. „Crawling“ patří k aktuálně velmi oblíbenému cvičení, během kterého se rozpomenete na svůj vůbec první pohyb.
  • Buďte spontánní. Uspořádejte polštářovou bitvu, skákejte po jedné noze, zabublejte si brčkem do limonády – existuje tolik dětinských věcí, které pomáhají odbourat stres a jednoduše se uvolnit. Pozorujte děti kolem sebe a učte se od nich.
Nahoru
OKDalší informace