Menu

Člověk jako součást přírody

Proč my lidé potřebujeme žít v kontaktu s přírodou?

Home » Inspirace » Člověk jako součást přírody - 07.2019

Ačkoliv mnozí z nás na to postupem času již zapomněli, člověk má od narození potřebu žít v kontaktu s přírodou. Vědci, kteří za tímto tvrzením stojí, také doporučují si přímo v lese zasportovat.

„Nad vrcholy vládne klid, v korunách stromů nepocítíš ani dech. Ptáčkové v lese zmokli, počkej, už brzy i ty dojdeš pokoje.“ Tyto verše napadly Johanna Wolfganga von Goethe během procházky smrkovým lesem v Durynsku, když se mu naskytl rozhled do širokého okolí. Pohled na krajinu kolem ho inspiroval k ódě na lesy a krajinu.

Také rakouský dramatik Felix Mitterer spojil věčnou krásu přírody s poezií. V jedné ze svých her vypráví o muži, který žil celých 40 let jako poustevník. „Často jsem se procházel v dešťovém závoji, cítil jsem souznění, se stromy, s mechem, každá malá jedlová větvička se zvedala pod mou mokrou nohou a stala se mým přítelem,“ vypráví jeho Elias, který se již v mládí rozhodl stáhnout se do odlehlé chatky kdesi v přírodě.

Ani takový poustevník se však nemusí cítit opuštěně. Člověk sám tvoří součást přírody, patří k jeho přirozeným potřebám být s přírodou v kontaktu. Skutečně se zdá, že náš druh je naprogramován k neustálému kontaktu s lesy, loukami a horami, a to již odmalička. Rozsáhlý průzkum v sedmdesátých letech prokázal, že děti se v parcích zdržují na vytvořených hřištích relativně málo, a namísto toho si vyhledávají koutky, v nichž je jim přístupná opravdová příroda. Nejčastěji je vždy najdeme přesně v těch místech, na která lidé při sečení trávy zapomněli.

Obavy, že by přitom mohly přírodě uškodit, jsou neopodstatněné. Sice během svého hraní utrhnou nějakou květinu nebo ulomí větvičku stromu, aby z ní něco postavily, ale to příroda vydrží.

Blízkost přírody pomáhá přežít

 

Dětinská touha prozkoumávat stonky trávy, brouky nebo kůru stromů je více než pouhá hra. Podle biologa Edwarda O. Wilsona patří emocionální spojení s přírodou k našim vysokým prioritám. Neboť lidé, kteří pozorně pozorují krajinu kolem sebe, zvyšují svou šanci na přežití. Není proto divu, že už pohled na rozkvetlé rostliny, nespoutanou přírodu a stoleté stromy nás i dnes uklidňuje. Koneckonců, jedná se o záchytné body pro zachování vlastního druhu, které nám mohou být jednou velmi užitečné.

Na rozdíl od dětí, které se i přes vliv rodičovských zákazů nebo pro některé strašidelných pohádek, jako O Červené Karkulce nebo O Perníkové chaloupce, často bezděčně vrhají do lesů, se dospělí svou potřebu po zeleni často snaží potlačovat. Velká část lidí dnes tráví většinu svých dní v uzavřených prostorech, čímž dle badatelky Niny Jablonski ohrožují své zdraví. Nedostatek slunečního světla oslabuje imunitní systém a zvyšuje riziko vzniku deprese. Tento fakt potvrdil i další výzkum, který ukázal, že zaměstnanci, kteří tráví svou pracovní dobu v kancelářích, ale zároveň se poté pravidelně vydávají do přírody, trpí méně často psychickým onemocněním.

Léčivé jehličnaté lesy

Jehličnatým lesům se přisuzují obzvláště pozitivní účinky na naše zdraví. Jehličnany totiž vylučují velké množství fytoncidů, které kromě svých antibiotických vlastností také mohou za to, že se nám v lese tak dobře dýchá. Ačkoliv vědci již mají důkazy, že lesy našemu zdraví opravdu prospívají, výzkumy jsou stále ještě v začátcích.

V tomto odvětví však existuje mnoho zajímavých poznatků. Poté, co v některých oblastech amerických států zničil jeden druh škůdce polníka stovky milionů stromů, zemřelo v postižených místech výrazně více lidí v důsledku problémů s oběhovým nebo dýchacím systémem.

Podle nizozemské studie mají zase lidé z velkoměst, kteří žijí poblíž parků, jisté zdravotní výhody. Výzkumníci z vídeňské univerzity se zabývali 180 vědeckými pracemi, které zkoumaly vliv lesních krajin na zdraví, blahobyt a kvalitu života, a dospěli k závěru, že již desetiminutová procházka lesem je zdraví prospěšná. Zlepší se okysličení těla, sníží produkce stresového hormonu a naopak stoupne vyplavování hormonů štěstí. Také nespočet japonských menších studí dokazuje, že i krátká zastávka v lesnaté krajině lidem prospívá. Takzvané lesní lázně, Shinrin Yoku, patří již od 80. let k tamnímu zdravotnímu programu. A nejde přitom pouze o sportování v přírodě, ale především o její vědomé vnímání a čerpání z její síly.

Les je dobrý, sport v lese ještě lepší

Three mountain bikers on a singletrack above lake Ohrid in Macedonia

 

Jen tak se procházet lesem nebo si v něm na chvilku prosedět v nás sice navodí příjemné pocity, avšak ještě prospěšnější je se lesem například proběhnout nebo v něm vystoupat na nějaký vrchol. Další z vědeckých studií totiž prokázala, že imunitní systém lidí, kteří se po dobu jednoho týdne každý den vydali na procházku národním parkem Vysoké Taury, se posílil více oproti tomu u lidí, kteří sedm dní trénovali na běžícím pásu uvnitř.

Zastávka v přírodě je tedy dobrá, ale pohybovat se přírodou ještě lepší. Samozřejmě, že kvůli tomu nemusíte zamířit do Vysokých Taur. Vydat se na procházku a věnovat se tak nejpřirozenější formě pohybu můžete kdekoliv. Navíc spousta turistických tras začíná již ve městě a postupně vás vyvede až do krajiny kolem. A k jiným zase můžete dojet na kole, což garantuje, že svým pohybem nebudete přírodě nijak škodit, jako kdybyste jeli například autem.

Pěší turistika se řadí k volnočasovým aktivitám vhodným téměř pro každého. Některé jednodušší stezky zdolají i malé děti, starší lidé i lidé s tělesným postižením. V posledních letech se v lesech také můžeme setkat s moderními stezkami a chodníky určenými pro chůzi naboso. Naučné stezky nám zase poskytnou na krajinu kolem jiný pohled a malým turistům často nabídnou nové informace o přírodě zábavnou formou.

Na lesních pěšinách si dokonce můžete zaběhnout vlastní překážkovou dráhu. Přeskočte každý kámen, který potkáte, vyšplhejte na větev stromu (samozřejmě předem zvažte bezpečností rizika), podlezte spadlý kmen nebo vyběhněte na nejbližší kopeček, kde udělejte pár dřepů. Ke sportovním evergreenům pak patří také míčové hry, které si snadno zahrajete i na louce, stejně jako sjíždění (divoké) vody na raftech nebo kánoích, ideálně skrz lesy.

Oproti výše zmíněným patří geocaching k relativně novým druhům zábavy v přírodě. Moderní podoba tradiční šipkované se zařadila po bok oblíbených a snadno dostupných sportů šetrných k přírodě. Navíc k hledání skrytých schránek můžete přidat prospěšnou činnost. Vezměte si s sebou na túru odpadkový pytel a cestou sbírejte všechen odpad, který potkáte. A cvičení typu jóga, čchi-kung a thai-chi povznese prostředí přírody, nebo alespoň odlehlého koutku v parku, na vyšší úroveň. Za doprovodu ptačích trylků dosáhnete zcela nových dimenzí uvolnění.

Rozmanitost pro mozek

Trénink v přírodě vám zkrátka nabídne spoustu výhod, které klimatizovaná tělocvična ve fitness centru nezvládne. Od tepelných podnětů přes trojrozměrný terén, který zapojí do hry více svalů, až k posilování vnímání. Náš mozek se zkrátka během pohybu v přírodě aktivuje mnohem více, ačkoliv pohyb v přírodě obecně vnímáme jako méně náročný. Naši pozornost totiž upoutá větší množství okolních podnětů, stále se máme na co koukat, do čeho se zaposlouchat, a také směřujeme k určitému cíli, který máme před očima. Během výletu po horách často vystoupáme na nějaký vrchol, na stepperu se nepohneme z místa. A konečně, čerstvý vzduch se zkrátka dýchá mnohem lépe než ten ve vydýchaném a propoceném studiu.

Snad jen alergici mohou při prodírání se přírodou občas trochu zápasit. To však neznamená, že musí zůstat na běžeckém pásu ve fitness, zatímco ostatní poběží po louce. Jen se jim doporučuje trénink ve vyšších oblastech, přece jen ve vzduchu na horách nepoletuje tolik prachu a alergenů.

Což nás přivádí opět ke Goethemu. Neboť kolem všech hor se zkrátka rozprostírá klid a možnost odpočinku, dokonce i od otravného pylu.

Nahoru
OKDalší informace