Menu

Osobní kouzlo

Každý má své charisma

Home » Životní styl » Psychologie » Osobní kouzlo - 03.2017

Není snadné ho definovat. Ovlivňuje to, jak působíme navenek. Ale vzniká v našem nitru. Osobité charisma.

Každý z nás má v sobě to jisté „cosi“. Jen o tom často nevíme. Obdivujeme druhé, kteří ho mají. Vyzařují přirozený šarm. Nenuceně na sebe přitahují pozornost a získávají si sympatie. Jsou svoji a na nic si nehrají. Lidé jim rádi naslouchají. Umí je spontánně nadchnout a přesvědčit. Jejich empatické chování a vnitřní naladění jsou pro ostatní téměř magneticky přitažlivé a jejich pozitivní energie je nakažlivá. Kráčí životem se zářivým úsměvem, který Vás pohladí. Nikdo a nic je nevyvede z rovnováhy. Působí vždy suverénně a sebejistě. Jsou zkrátka okouzlující. A jsou si své osobní přitažlivosti vědomi. Přitom nejsou jiní než my. Protože každý člověk má své osobité kouzlo. Jde jen o to, ho v sobě objevit. A vědomě ho rozvíjet.

Očima psychologa

U některých lidí vnímáme jejich charisma na první pohled. Když začneme uvažovat o tom, kdo vyniká mimořádným šarmem, většinou nás nejprve napadnou umělci, herci, hudebníci, možná i někteří politikové. Nebo také naše šéfová, kolegyně, kamarádka či někdo z rodiny. Jedno ale mají všichni společné: náš obdiv. Pozitivně nás ovlivňují a inspirují. Když ale máme popsat, v čem jejich kouzlo spočívá, nemůžeme najednou najít ta správná slova. Mají v sobě něco, co je těžko uchopitelné. Jde o jakýsi druh aury, který tyto lidi obklopuje. Zvláštní energii, kterou nás k sobě přitahují. Psycholog Richard Wiesman tvrdí, že k tomu, aby člověk působil charismaticky, potřebuje tři následující vlastnosti:

  • Musí být schopný intenzivně vnímat a prociťovat emoce.

  • Musí nechat prostor i ostatním, aby rovněž prožívali své pocity silně a naplno.

  • Musí být imunní vůči vlivům druhých, třeba i stejně charismatických osob

Jiná definice říká, že pro nás mají mimořádné kouzlo především lidé, kteří jsou jiní než my. Tedy takoví, jací bychom chtěli být.

Podle dalšího psychologa Ronalda Reggia se charisma skládá z šesti aspektů. Sociální expresivita představuje schopnost vystupovat sebejistě na veřejnosti, ovládat umění mluvit a zároveň zapojovat do rozhovoru i druhé. Emocionální expresivitou je označován talent vyjadřovat´vé pocity autenticky a přirozeně a stejným způsobem je také předávat dál. Sociální kontrola znamená, že se umíme rychle vcítit do různých osob a situací a přizpůsobit se jim. Pak je tu také emocionální kontrola, která nám umožní ovládat své chování a udržet svoje reakce přiměřeně na uzdě. Díky sociální senzitivitě snadno rozpoznáme, v jaké náladě se určitá skupina lidí právě nachází, a jsme schopni naladit se na stejnou vlnu. A emocionální senzitivita zosobňuje umění přistupovat k druhému empaticky, s pochopením a vyvolat v něm pocit, že je v daném okamžiku pro nás tím nejdůležitějším. A právě správně namíchaný a harmonicky vyvážený koktejl těchto sociálních a emocionálních dovedností vytváří ono vytoužené osobní charisma.

Krok za krokem

Zas tak jednoduché to ale samozřejmě není. Nikdo nedokáže ze dne na den změnit své vnitřní nastavení, aby se stal citlivějším, emocionálně vyrovnanějším, otevřenějším, sebevědomějším a přizpůsobivějším člověkem. Pokud v sobě zvláštní šarm nemáme od přírody, není jednoduché si ho jen tak osvojit. Jde o tvrdou práci. A dlouhou cestu osobního rozvoje, na které bychom měli své chování stále pozorovat, analyzovat a krůček po krůčku se tak posouvat dál. Až jednou dorazíme do cíle, který se sice může zdát nekonečně vzdálený, zejména nesmělejším povahám nebo těm, kteří nejsou spokojeni sami se sebou. Ale každý další krok, který uděláme, znamená pokrok a odmění nás dobrým pocitem. Postupně se stáváme šťastnějšími, sebevědomějšími a tedy i charismatičtějšími. Neváhejme se proto vydat na cestu sebeobjevování a vnitřní proměny.

Neměli bychom přitom zapomínat na to, že u charismatického vystupování hraje rozhodující roli autentičnost. Míváme totiž tendenci napodobovat lidi, které obdivujeme. Jejich způsob vyjadřování nebo styl oblékání. Ale pokud chceme vyzařovat osobní kouzlo, jde o to, přijmout sami sebe takové, jací jsme. A stát si za tím. Nesrovnávat se s ostatními. Nic nepředstírat. Nepřetvařovat se a nehrát si na někoho jiného. To by ostatní stejně rychle prokoukli. Navíc bychom se stejně necítili ve své kůži, kdybychom si nasadili cizí masku a nemohli se chovat tak, jak je nám to přirozené.

Abychom zjistili, kdo opravdu jsme, musíme si ujasnit, co máme rádi a co ne. Co nás naplňuje a uspokojuje a jak bychom se mohli stát šťastnějšími. Stačí vědomě a cíleně pozorovat sami sebe. Všímat si toho, jak reagujeme v určitých situacích a přemýšlet o tom, co bychom případně mohli udělat jinak a lépe. Můžeme se také zeptat svých blízkých a přátel, čeho si na nás váží a kde máme naopak určité rezervy. Zároveň si ale není třeba brát jejich kritiku příliš k srdci. Koneckonců se nechceme nechat ovlivňovat a řídit názory druhých. Občas však nemůže uškodit, podívat se na sebe jinýma očima a z jiné perspektivy.

Slabé a silné stránky

Poznat sám sebe také znamená, uvědomovat si svoje silné a slabé stránky. Někteří lidé svoje schopnosti přeceňují. Většina z nás se ale celkově spíše podceňuje. Když o tom budeme přemýšlet a budeme k sobě upřímní, jistě nás brzy napadne, co na sobě máme rádi, co nám jde a co nás baví. Většinou totiž děláme s radostí právě to, co dobře umíme. Samozřejmě existují výjimky. Někdo zpívá s upřímným nadšením, ale falešně a raději jen ve sprše. Je tedy třeba hledat jinou silnou stránku. Až ji objevíme, můžeme ji dále posilovat tím, že ji budeme stále znovu vědomě uplatňovat. To nám dodá sebedůvěru, sebejisté vystupování a tedy i charisma.

Vyjmenovat své slabé stránky bývá pro většinu lidí mnohem jednodušší. Jejich vnímání je ale mnohdy jen otázkou perspektivy. Během svého života jsme možná často slýchávali, že jsme příliš nesmělí nebo že máme moc velký nos. Nyní ale můžeme sami rozhodnout o tom, zda jde opravdu o naši slabinu, nebo jestli se za ní ve skutečnosti neskrývá určitá silná stránka. Pokud jsme ostýchaví a nedáme se jen tak s každým do řeči, mohou nás druzí právě proto považovat za charismatické. Působíme totiž trochu tajemně. A rozvážně. Vyzařujeme vnitřní klid. Dáváme lidem pocit, že nevyzradíme žádné tajemství a proto se na nás s důvěrou obrátí. Velký nos nám zase může dodat osobitý šarm a činí nás nezaměnitelnými.

Samozřejmě není možné všechny naše slabé stránky interpretovat v podobně pozitivním duchu. Přesto je však musíme přijmout jako součást naší osobnosti. A zaměřovat se více na silné stránky, kterých máme pravděpodobně mnohem víc, než si připouštíme. Když je odhalíme a přijmeme, budeme se cítit sebejistější, otevřenější, emocionálně vyrovnanější, optimističtější a spokojenější. A také tak budeme působit na ostatní.

Nepopiratelné charisma

Existují mnohé vědecké studie věnované chování vůdčích osobností, ze kterých vyplývá, že řeč těla má velký vliv na to, jak působíme a co vyzařujeme. Všimněte se, že umělci nebo vedoucí pracovníci, kteří nás inspirují, se často vstřícně usmívají, živě a emocionálně gestikulují a mluví vyrovnaným a přátelským hlasem. Zároveň automaticky reflektují chování svého protějšku a přizpůsobují se jeho mimice i gestům, čímž si okamžitě získávají sympatie.

Psycholog Ronald Riggio mimo jiné vypozoroval, že politikové s velkým charisma, jako například Barack Obama, používají dvakrát tolik metafor než jiní řečníci. Působí tak na své posluchače na emocionální rovině. Svou roli hraje i náš zevnějšek. Nemusíme podléhat módním trendům a přizpůsobovat se tomu, co většina lidí považuje za stylové a líbivé. Musíme se především dobře a pohodlně cítit. Tedy být takoví, jací jsme. Ono zvláštní kouzlo přece jen vychází z našeho nitra. A pokud mu to dovolíme, rozzáří se i navenek .

Nahoru
OKDalší informace